Cosmopolis

Dobré filmové adaptace knih dokážou zachytit myšlenku a atmosféru, aniž by trvaly na zachycení sebemenší události a na každé postavě. Cronenberg zachycuje temnou stránku a využívá všechny limity svých herců. Každou postavu má výborně připravenou zejména tu hlavní - Pattinson. Prostředí světel a obrazově extravertním duchu Drive. K zamyšlení jako u Only God Forgives. Cronenberg se pohybuje ve své pevné kostře svých známých, nebo neznámých děl v progresu konverzačního filmu, který se nesnaží diváka oslovit pro marginální a stabilní děj, ale pro filozofickou představivost. Cronenbergův motiv tělesného utrpení na hranici rozkoše. „Upálit se na protest není originální - je to jen přivlastnění si cizího činu“ (14.10.2012)

Redundantní exkrement neboli neskutečně prázdný a stupidní film, jehož dialogy můžou připadat chytré snad jen těm hloupým barbínkám v minišatech, s podpatky a rudými nehty, které se na film vydaly jen kvůli upírovi Pattinsonovi, jenž si drandí ve své hi-tech kobce na čtyřech kolách. Odcházely těžce frustrované stejně jako my fanoušci mistra Cronenberga. [47. MFF KV] (03.07.2012)

Intelektuáli sa vždy radi koria moci a nepochybne mnohí z nich budú vo vytržení z filmu, ktorý prostredníctvom dialógovo-sexuálnej jazdy s podriadenými výkonnými mozgami impéria vizionárskeho magnáta rozoberá podmienky a príčiny jeho pádu. Niektoré sentenciie zaujali, iné zase boli čistou myšlienkovou masturbáciou. Vizuál - vydizajnované interiéry limuzíny v znamení digitálu esteticky neoslovili. Ani plus ani mínus. Chladná vyprázdnenosť. Možno to bolo cieľom, ale na takýto pocit stačí zájsť v sobotu do Auparku. Potešilo záverečné situovanie do predmestia s basketbalovým ihriskom, ošuntelým holičstvom a chátrajúcou fabrikou - kontrast voči nablýskanosti - exteriérové vedomé prijatie rozpadu a dožitia. Ale ako som už v úvode predoslal - korenie sa moci, majetku a "inteligencii" novodobých vzdelaných investorov zo strany frustrovanejších intelektuálov, či manažerov rôznych úrovní (so snami dosahujúcimi až na vrchol pyramídy riadenia a ovládania) ešte neznamená, že ide o prelomové dielo. O čosi chytrejšie rozhovory ako v hovorovej reči mozog vyplachujúcich filmov (= bežných distribučných titulov) ale navnadia azda aj na opakované pozretie. (11.02.2013)

Cronenbergova adaptace jedné z mých nejoblíbenějších knížek snad nemohla být výstižnější, ať už stylem, či castingem. To odcizení ve světě na pokraji apokalypsy (nejen kapitalismu) je naprosto přesné, stejně tak jsou přesné herecké výkony, Pattinson se pro postavu Erica narodil... žádný body horor se nekoná, přesto je i v tomto filmu Cronenberg zcela rozpoznatelný, precizní, nekompromisní, tak, jak to mají jeho fanoušci rádi. (28.06.2022)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)