Cosmopolis

Predlohu napísal Don DeLillo, ale inak budete mať z Cosmopolisu pocit, že je adaptáciou nejakého Dickovho románu, ktorý napísal poriadne zdrogovaný a pod vplyvom skupiny ľudí, neznášajúcich už len z princípu systém. Davidov rukopis možno ani nevysledujete, možno len tá zbraň je dizajnom divnejšia, ale inak je to film sám pre seba. A to doslova, pre divákov totiž nie je. O tej vyprázdnenosti dialógov to je a ja chápem, že to nemusí nie že každého baviť, ale že to nebude baviť skoro nikoho. A možno sa nikomu ani nebude chcieť premýšľať nad Ericovou zbytočnou snahou o dokonalosť a realitou asymetrie. Ono totiž okrem iného bohatstvo a chudoba tu budú vždy. K symbolike asymetrie tu slúžia jeho gule a predhipsterský zostrih jednej polovice hlavy. Mne to celé tak nejak sadlo. (13.05.2017)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

Dobré filmové adaptace knih dokážou zachytit myšlenku a atmosféru, aniž by trvaly na zachycení sebemenší události a na každé postavě. Cronenberg zachycuje temnou stránku a využívá všechny limity svých herců. Každou postavu má výborně připravenou zejména tu hlavní - Pattinson. Prostředí světel a obrazově extravertním duchu Drive. K zamyšlení jako u Only God Forgives. Cronenberg se pohybuje ve své pevné kostře svých známých, nebo neznámých děl v progresu konverzačního filmu, který se nesnaží diváka oslovit pro marginální a stabilní děj, ale pro filozofickou představivost. Cronenbergův motiv tělesného utrpení na hranici rozkoše. „Upálit se na protest není originální - je to jen přivlastnění si cizího činu“ (14.10.2012)

Více než hodinu je to vynikající stylovka s lákavě malátnou atmosférou a absurdními dialogy, kdy nikdo nikomu neodpovídá a pouze přednáší nejrůznější více či méně zábavné proklamace. Navíc výtečná Suschitzkého kamera, díky níž jsou i zdánlivě obyčejné záběry na vlasy Sarah Gordon velmi zajímavé. Poslední půlhodina je ale jak z úplně jiného filmu a doposud dobrý pocit dokonale zkazí. Giamatti se do takového snímku absolutně nehodí, navíc jeho výběr vzhledem k postavě, kterou hraje, je na Cronenberga až otřesně laciný a prvoplánový. Dvacet minut tam prostě blábolí s ručníkem na hlavě a dělá z jinak dobrého filmu jakousi béčkovou tragikomedii. Škoda, jinak by to byly čisté čtyři hvězdy. (31.05.2013)

Cronenbergova adaptace jedné z mých nejoblíbenějších knížek snad nemohla být výstižnější, ať už stylem, či castingem. To odcizení ve světě na pokraji apokalypsy (nejen kapitalismu) je naprosto přesné, stejně tak jsou přesné herecké výkony, Pattinson se pro postavu Erica narodil... žádný body horor se nekoná, přesto je i v tomto filmu Cronenberg zcela rozpoznatelný, precizní, nekompromisní, tak, jak to mají jeho fanoušci rádi. (28.06.2022)