Cosmopolis

Něco tak grandiózně absurdního a přitom narativně vyprázdněného jsem nečekal. Cosmopolis je vynikající, často černá komedie (kdepak drama!) v nonsensovém duchu a se skvostnou digitální kamerou, která je všechno jen ne stereotypní. Zatím film roku a dle mého soudu budoucí kult, protože hlášky jako "I need a haircut" nebo "My prostate is asymmetric" (případně jejich variace) mají značný potenciál. (15.07.2012)

Z istej stránky je Cosmopolis ďalším náznakom režisérovho neumenia - príbeh vyrozprávaný diskusiami. Hudba tiež nieje nejak výrazná. Osobne oceňujem pár skutočne šokujúcich scén - hlavne s Ericovým ochrankárom alebo záver filmu. Respektíve záver akoby chýbal a aspoň to zvyšuje hodnotenie, lebo akoby celý film bol urobený len za to, aby záver šokoval. Ale to by ste pochopili iba ak ste už tento film videli. Ku podivu Robert Pattinson predviedol v ústrednej úlohe naozaj vierohodný herecký výkon. Možno jeho najlepšia postava. Cosmopolis si vyžaduje obrovskú dávku diváckej trpezlivosti a dôvery v príbeh. Zdanlivo nepodstatné detaily sa vo finálnej scéne zostrujú a Ericova postava dostáva zmysel. Vyjasňuje sa jej vnútorný konflikt. Mnohých sklame mimoriadne rozvláčny štýl rozprávania, nekonečné dialogické pasáže a nezaujímavý interiér limuzíny, ktorý si z filmu zapamätáte asi najviac. (07.09.2019)

Mé pocity z tohoto snímku velmi dobře vystihuje řeč jedné z hlavních postav, když vypráví, jak si zašla do divadla na hru, na kterou dorazil velmi nízký počet lidí, a pět minut poté, co se zvedla opona, věděla proč tomu tak bylo, načež otrávená odešla během přestávky. Při sledování Cosmopolis jsem to cítil přibližně stejně, jenomže já zůstal až do konce. (17.03.2019)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)

Redundantní exkrement neboli neskutečně prázdný a stupidní film, jehož dialogy můžou připadat chytré snad jen těm hloupým barbínkám v minišatech, s podpatky a rudými nehty, které se na film vydaly jen kvůli upírovi Pattinsonovi, jenž si drandí ve své hi-tech kobce na čtyřech kolách. Odcházely těžce frustrované stejně jako my fanoušci mistra Cronenberga. [47. MFF KV] (03.07.2012)