Cosmopolis

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

Redundantní exkrement neboli neskutečně prázdný a stupidní film, jehož dialogy můžou připadat chytré snad jen těm hloupým barbínkám v minišatech, s podpatky a rudými nehty, které se na film vydaly jen kvůli upírovi Pattinsonovi, jenž si drandí ve své hi-tech kobce na čtyřech kolách. Odcházely těžce frustrované stejně jako my fanoušci mistra Cronenberga. [47. MFF KV] (03.07.2012)

Něco tak grandiózně absurdního a přitom narativně vyprázdněného jsem nečekal. Cosmopolis je vynikající, často černá komedie (kdepak drama!) v nonsensovém duchu a se skvostnou digitální kamerou, která je všechno jen ne stereotypní. Zatím film roku a dle mého soudu budoucí kult, protože hlášky jako "I need a haircut" nebo "My prostate is asymmetric" (případně jejich variace) mají značný potenciál. (15.07.2012)

Western Promises, ale nic hezkého od nich nečekejte, neb jak hlásí neony, svět obchází strašidlo kapitalismu.. Cronenbergovo sousto za všechny krysy, těžké jak sněhová pusinka. Řítíme se do záhuby, stále vyšší rychlostí a ve své bublině izolace si to už ani neuvědomujeme, či spíše, nemáme čas si tu skutečnost připustit. Je zajímavé, že když motivy paranoie, virtuálních světů, odcizení, sebedestrukce a úpadku společnosti polaská Fincher ve spolku pozérských boxerů bez rukavic, je vše hrozně trendy, udělá-li to kanadský mistr lidské transformace a tradičně precizní formy, otvírají se kanály (často na zvracení, jen zřídka ke spatření světla).. Tak mě napadá, jestli přízvisko „Vlk z Wall Streetu“ nakonec nebude mít kořeny v opruzení řitní oblasti ze sedadla luxusní limuzíny.. (21.01.2014)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)