Kazateľ Kalašnikov

Naváži na komentář kolegy =woodyho=. Absolutně odmítám shazování filmu jenom proto, že se někomu jednoduše nelíbí, jakým stylem se to celé odehrálo. Takový člověk shazuje práci nejen filmového štábu, ale především snahu skutečného Sama Childerse vykonat dobro. Kolik z nás by se o něm dozvědělo nebýt tohoto filmu...? Ano, také jsem Gerardovi úplně nevěřil jeho bleskovou proměnu v náboženského fanatika (na druhou stranu jsem ale už dlouho neviděl tak přesvědčivého kazatele s kulometem v ruce). Je ovšem nutné podívat se na to i tak, že přijmutí Boha může být jen jakousi metaforou ve snaze člověka udělat první krok novým směrem. Každý z nás se svou osobní vírou upíná k něčemu jinému, a není nic zvláštního na tom, když za život zažijeme několik náhlých převratů. A přemýšlení je nad tímto příběhem opravdu nutné - právě proto bohužel rozumím těm zdejším prázdným výkřikům do tmy... A proč tedy dávám jenom tři hvězdy, když jsem takový chytrák? Protože ani správná myšlenka ještě nezaručuje jistý úspěch. A Protože máme s Gerardem poněkud odlišné nátury, pročež jsem se s ním nedokázal dostatečně sžít, a tak v porovnání s jinými eposy beroucími si na paškál smutnou africkou situaci mě tento nechytl za srdce tak, jak asi měl. (27.01.2012)

Většinu filmu jsem úpěl jako pes, kterého majitel nechce jít vyvenčit. Křesťanská agitka, která je prakticky nekoukatelná. Snesitelným se film stává asi v závěrečné půlhodince, kdy už diváka začíná snad i zajímat jak tato blbost vlastně skončí. Omlouvám se zda-li nejsem dostatečně citlivý k problému, který v Africe dnes a denně vzniká, ale je třeba se zamyslet nad tím že problémem Afriky jsou sami Afričané. Čím více peněz pošle okolní svět do Afriky, tím více kulek na tomto světadílu prosviští. Dětí je mi samozřejmě líto, ty za nic nemohou. Haleluja!!!! sbohem a nikdy více. (30.03.2012)

Nejprve byl drsňák a smažka, který seděl, zatímco doma na něj čekala manželka striptérka, pak byl drsňák, který za pár okamžiků objevil Boha, nakonec byl drsňák, který se rval za zubožené súdánské děti. Marc Forster léta platí za režisérského chameleona, úspěšně střídá žánry a styly, hlavně mi udělal nesmírnou radost svou ponurou prvotinou Plesem příšer. Jeho předposlední příspěvek se bohužel pohybuje v dost mělkých emocích a velkohubém kázání v kostele. Top Gun svého času platil za náborovou propagandu, která byla za oceánem po promítání v kinech nadmíru úspěšná, tenhle Kazatel s hromovým hlasem zase může podpořit verbování do církve. Tak či onak, výsledek je sporný. Hlavní postava bere své rodině veškeré úspory, aby zachránil stovky sirotků v zemi plné bezpráví, kromě zednické lžíce bere do ruky i bazuku, tu a tam někoho odkrouhne, postaví další lajnu cihel, aby vzápětí sejmul další skupinku „těch zlých“, vrátil se do Států, vzal další peníze a prodal prosperující firmu, aby dítka mohla výskat radostí nad novými houpačkami. Nevěřil jsem. Pateticky podaná látka, která je nesmírně zdlouhavá, má řadu zvláštních a nechtěně úsměvných momentů (dospívající dcera v posteli požádá taťkova smažkoidního kamaráda o pusu na dobrou noc) a předkládá téma, které rozhodně má co říct, jenže už tu mnohokrát bylo zpracované mnohem mnohem lépe!! (01.10.2013)

Drsný, skutečným životním příběhem ispirovaný "Kazatel Kalašnikov" není jen tak nějaký ubohý z palce té nejvzdálenější nohy vycucaný akčňák. Nedejte se mýlit obalem, ani názvem. Pokud překonáte počáteční půlhodinu, ocitnete se v chudé a zbídačené oblasti severovýchodní Afriky, v zemi zvané Súdán a budete vnitřně prožívat silné emoce s pocity obrovské bezmocnosti a křivdy páchané na nevinných dětech a jejich rodičích. U tohoto filmu vůbec nejde o to, jak moc nebo málo je zpracován po profesionální stránce, ale o tom, o čem vypráví a jaké poselství celému kulturnímu světu přináší. Proto dávám vyšší hodnocení, než jsem před shlédnutím odhadoval. Jistě, někdo může namítnout, že se jedná opět o jeden hrdinsko-akční tzv. misijně mírový americký škvár, když ovšem pominu tu poněkud přehnanou aktivitu hlavního hrdiny (včetně jeho zázračného myšlenkového přerodu), pak si odnesu to podstatné, co nám chtěli autoři sdělit. Tedy vědomí, že na tomto světě stále mezi námi žijí šílení lidé podobní Hitlerovi a jeho bandě gestapáků neštítících se žádné krutosti. Lidské zrůdy se mezi námi stále rodí, a ti morálnější proti nim musí pořád bojovat, někdy bohužel i se zbraní v ruce. Jen se pak ta "občasná mírová vojenská" domluva nesmí zvrhnout v trvalé násilí obhajované slovy o navrácení míru. To už jsme od USA i Sovětského Svazu (Ruska) slyšeli mnohokrát. PS: No, a ty verbalovy hloupé poznámky zde v komentářích chápu pouze jako nechtěně vyprodukovaný "humor" jednoho duševně nemocného uživatele. :-) (29.11.2012)

Gerardu Butlerovi jsem tentokrát nevěřil ani to, že střílí, natož abych byl nějak uhranutý jeho "proměnou" z fetujícího motorkáře propuštěného z vězení v muže, který našel Boha, a posléze v rambovského borce, jenž neváhá nadívat únosce afrických dětí olovem. Nechápejte mě špatně, proti filmům ukazujícím jakékoliv náboženství z té lákavější stránky nemám vůbec nic. Ale co mělo být tohle? Nechtěně směšná podívaná, které jsem nevěřil o to víc, že byla podle skutečnosti. (04.11.2013)