Pál Adrienn
Adrienn Pàl
Adrienn Pál
Obsahy(1)
Smrť, koláče a nuda. Tak by sa dal charakterizovať stereotypný život zdravotnej sestry Pirošky. Takmer 20 rokov pracuje v nemocnici, kde sa každý deň stará o nemohúcich starých ľudí. Po práci prichádza domov, aby sa postarala aj o svojho priateľa, pozerala na televíziu, či odbicycklovala si svojich 10km na rotopede. Nič nové a napĺňajúce ju tu nečaká. Citovú prázdnotu kompenzuje prejedaním sa, ktoré jej okolie nedokáže pochopiť. Do nemocnice jedného dňa privezú pacientku menom Pál Adrienn. Piroška sa rozpomenie na svoju najlepšiu priateľku zo základnej školy a rozhodne sa, že ju musí skontaktovať... (wata)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Ten konec byl trochu laciný, jako kdyby si scénárista nevěděl rady, jak příběh ukončit. Ale jinak to byl výborný film; příběh tlusté zdravotní sestry, vykonávající jedno z nejzáslužnějších, ale i nejnepříjemnějších povolání, která hledá svoji spolužačku a zanedbává trochu péči o umírající, až nakonec od ní uteče manžel, trošku se utápěl v záhadě, co je pravda a co si kdo vymýšlí, kdo má víc popletené vzpomínky na dětství či mládí... Ale jádrem filmu bylo skutečně ono prostředí, kde prožívá tolik lidí bolestivý odchod ze života. Jako by se mi připomněly nedávné roky a měsíce... Čtyři hvězdičky, ale vlastně skoro pět. ()
Film je založen na chladném, odtažitém prostředí nemocniční ldn, které ovlivňuje celkovou osobnost hlavní hrdinky a samozřejmě taky divákovo vnímání. Je poměrně dost těžký si najít nějakou citivou cestu k Piroske, protože sice některé scény, zejména detaily nepostrádají svou sílu, ale způsob filmového vyprávění rozhodně není nějak vstřícný. Je to velmi zvláštní film, má v sobě smutek, lidskou osamělost skombinovanou s životní prázdnotou, přišlo mě to jako kdyby se Piroska řídila heslem, život je jen čekání na smrt. Na druhou stranu jsem z Pirosky cítil takovou tu obyčejnou hezkou lidskost. Z filmařského hlediska je to exceletní, ale z hlediska osobních poctů je film docela těžký ohodnotit. ()
Hlavní postava Piroska vede naprosto neutěšivý život. Je sice mladá a vnímavá, ale diváci ji zastihnou v době, kdy už několik let pracuje v nemocnici na oddělení dlouhodobě nemocných, kteří jeden po druhém umírají. Piroska se o tyto pacienty stará, přebaluje je, krmí a pak odváží do márnice. Tato práce ji zcela pohltila, semlela a jistě byla i jednou z příčin konce jejího partnerského vztahu. Piroscinou jedinou radostí se stalo jídlo, které konzumuje v ohromném kvantu ve dne v noci. Z tohoto podivného letargického bezčasí jejího života ji vytrhne rozhodnutí najít nejlepší kamarádku z dětství. Snímek měl pomalé tempo, sama režisérka se vyjádřila, že se snažila o co nejméně střihu (což mi připadalo jasně tarrovské). Stopáž byla dlouhá i díky záběrům zdánlivě zbytečným (sledujeme hrdinku zády, kterak v noci sama něco pojídá v setmělé kuchyni nebo jak si na lavičce dává zmrzlinu, beze slova). Ale tyto záběry se mi velmi líbily, protože byly typické pro styl a tempo života hlavní hrdinky. Snímek navozoval depresivní náladu, diváci byli konfrontováni se spoustou jídla, smrti a bezútěšnosti, což sice může znít spíše odrazujícím dojmem, ale jedná se o velmi povedený snímek, který hloubavé diváky určit osloví. ()
Piroska je žena z masa a kostí. Jako jedna z nás. Ať si to chceme či nechceme přiznat. Stejně jako všichni její pacienti, stejně jako všichni ostatní účastníci tohoto filmu. Film s minimem prostředků a akce dává nahlédnout do hlubin člověka nesoucího odevzdaně svůj úděl. Ať ze své vůle nebo proto, že jinak nemůže. ()
6. Zurich Film Festival. Výborný film, ktorý aj z formálneho, aj z obsahového hľadiska zachytáva pomalosť, osamelosť a nudu, ktoré niekedy ovládnu život človeka v dnešnej spoločnosti. Ospalosť takéhoto života sa niekedy prejaví aj v publiku, jedna tetuška na sedadle vedľa mňa v kine sem-tam zachrapkala :) Mne zaspanie teda rozhodne nehrozilo. Výborná kamera a skvelý herecký výkon hlavnej hrdinky ma tie 2 hodiny donútili premýšľať a snažiť sa pochopiť. ()
Reklama