Super 8

"No ty vole..." byly slova, která mně proběhla hlavou při závěrečných titulcích. Nebyly však myšleny zrovna pozitivně. Řekl bych, že kdyby se film nesl celý v duchu prvních cca. 20-30 minut, byl by z toho trhák. Jenže pak to dostane nádech akčního patosu a vy si uvědomíte, že je to vlastně celý o ničem. Ukončení ve stylu konec dobrý, všechno dobré tomu nasazuje korunu. Nejvíc mě ale vadily filmové paradoxy - z malých dětí jsou rázem hrdinové, kteří se nebojí smrti a nemají strach z neznámého predátora, pickup se čelně střetne s vlakem a vypadá, jako by narazil zábradlí, umírají jen vedlejší a nezajímavé postavy... (30.06.2011)

J. J. Abrams používá přesně ten trik, kterým diváky před třiceti lety dostal Steven Spielberg v E. T. mimozemšťanovi. To, co dělají děti a jak zkoumají okolnosti kolem neznámého úkazu, má smysl. To, co dělají všichni možní rodiče, už méně a většina dospělých postav tak najednou působí velmi cizím dojmem a divák musí dětem přát, aby se jim jejich snažení do puntíku povedlo. To možná vysvětluje, proč širší divácké spektrum zůstalo zklamáno. Já jsem ale po minutě pochopil, že budu hlavní partu milovat a měl jasno. Staromilská sci-fi v nejpozitivnějším významu. (01.09.2011)

Zatímco české multiplexy terorizuje senilní "Saxána" mají diváci možnost si dvěma filmy připomenout, že dříve se mainstreamové snímky pro děti či rodiny dělaly trochu jinak. Vedle přímého flashbacku v podobě "Lvího krále" převedeného do 3D, přináší J.J. Abrams reminiscenci filmů 80. let. V souvislosti se "Super 8" se hodně mluví o Spielbergově "E.T.", při čemž si kritika neodpustí poznamenat, že originál, k němuž se domněle měl současný film upínat, je dramaturgicky sevřenější a scenáristicky stabilnější. Jenže "E.T." prostě byl výjimečný, ale zdaleka není jediný dětský film osmedesátkového stylu, kde tvůrci k dětem na plátně i před ním přistupovali jako k myslícím bytostem, jejichž svět je stejnou mírou utvářen rozjívenou fantazií i strachem a traumaty. Spíše než k Spielbergovi má "Super 8" blíže k filmům Joa Danteho "Gremlins" či "Badatelé"; obzvláště s druhým jmenovaným vykazuje spoustu podobností. Abrams sice nevytvořil žádný nový kult či milník, k němuž by se vztahovala historie, ale stejně jako Danteho filmy má i jeho počin potenciál stát se pro malé diváky srdcovou záležitostí. Přes všechen mediální humbuk okolo pocty či kopie titulů z 80. let "Super 8" nesklouzlo do poznávacího kvízu pro zasvěcené. Naopak zůstává soběstačným retro dílem, které se straní citací či aluzí (fakt, že má jeden hrdina pokoj vlepený filmovými plakáty zde není klíčem k dešifrování díla či prostitutkovským pomrknutím po fandech, ale prostě prostředek profilace postavy). Z hlediska neanimované rodinné produkce rozhodně "Super 8" v dnešní době představuje výjimečně kvalitní počin a historicky se řadí mezi hrstku těch, které dokáží uhranout. Sice tentokrát není fantaskní rovina tolik dominantní, ale zato zde zůstává důraz na dobrodružství, které lze zažít bez toho, aby člověk musel narazit na mimozemšťana; stačí vzít rodičům kameru. Je otázkou, do jaké míry může retro vyprávění oslovit děti doby mobilů a online her, ale jelikož se nezdá, že by je vyloženě lákaly filmy zasazené do dneška, nebude snad ani "Super 8" mít žádný startovní handicap. (18.09.2011)

Tak tohle je čistokrevnej ničím neředěnej Spielberg. Je to zajímavej biják, není moc co bych mu vytknul, vyprávění příběhu dobré, efekty, zejména zvukový vynikající, herecké výkony taky nejsou z lavičky náhradníků, ale chyběly mě emoce. Strach o hlavní hrdiny nebyl, napětí jak to všechno dopadne se rovněž nedostavilo, takže jediný co na mě zapůsobilo byl takovej ten ryze "spielbergovský" duch filmových 80let, což rozhodně není k zahození. Takže koupit lístky do kina, nakoukat, napapat, nabumbat a hajdy do postýlky a zapomenout. (29.09.2011)

Není se v podstatě čemu divit, že zatímco Američané jsou v podstatě nadšení, my krčíme rameny. JJ Abrams prostě "vyprodukoval" film pro generaci, která vyrostla na ETm a Blízkých setkáních. Tento žánr, ještě posílený tak oblíbenou atmosférou "tajemna", která v USA frčí, přesně odpovídá zámořskému vkusu a stejně jako tam mají snadnější přijetí westerny, má to lehčí i Super 8. Já jsem na tu hru přistoupil a přestože jsem nikdy neujížděl ani na jednom ze zmíněných kultů, Super 8 jsem si docela užil. Abrams je v gradování opravdu mistr, což je hlavní výhoda. Jediný (a zásadní) problém je, že Super 8 graduje, graduje, graduje, ale postupně nám dojde, že právě ta "gradace" je smyslem vyprávění, ne nějaké velké finále, z čehož pro někoho přichází jisté rozčarování (stejně jako u seriálu Ztraceni - mého naprostého oblíbence). Tady to na mě nepůsobilo zdaleka tak silně, aby byl tento očividný záměr úplně obhajitelný. PS: Stejně jako Cloverfield je to film pro kino. Možná, že jsem tedy udělal chybu, když jsem si nepočkal. Vzpomínám si, jak jsem u Cloverfieldu z kina odcházel nadšený a později na DVD zíval. 65% (30.06.2011)