Red Dog - Červený pes

Red Dog se v Austrálii stal legendou a má v Dampieru dokonce i sochu. Dostal pejsek Koko Oscara za svou roli?:) Perfektní casting, od sympaťáka Joshe Lucase, přes krásnou Rachael Taylor, až po místní chlápky a osadníky. Humorné scény následují jedna za druhou a člověk si přeje, aby ta idylka vydržela pořád. Po oné tragické události, jsem si vzpomněla na Hačika, který taky čekal. Pořád. You cry now? Putování Red Doga přes Austrálii, přes oceán a zase zpátky je hodně silné. A závěr snímku dokáže zvládnout bez slz a hlubokého dojetí snad jen naprostý cold-blooded bastard:) (15.04.2018)

Solidní rodinné drama s pejskem, které milovníci tohoto živočišného druhu nezdravě nadhodnotili do nepochopitelných výšin. Pravda, že Austrálie je docela fotogenetické místo a herci jsou celkem sympatičtí. Příběhově to je nicméně ta samá šmíra, jako řada jiných filmů o pejscích, které jsem už měl tu smůlu vidět. Umírání - nucené slzičky - smrt - vynucené slzičky - láska - horko těžko vydojené slzičky - atd.. (ne nutně v tomto pořadí). Průměr za 2,5* a lehké bezvýznamné plus za solidní formální stránku. (20.01.2016)

Film, který se tváří nenápadně, ale zároveň toho tolik říká. Líbilo se mi to moc, mělo to správnou atmosféru, vtipné chvilky, nápaditý scénář, Josh Lucas byl skvělý a Red Dog taky. Jakmile je to film o psovi, člověk ví, že to bude dojemný, jako když krájíte cibuli, takže tady to nebylo jinak, aspoň pro mě ne. Hezký příběh s úžasnou symbolikou, přátelstvím, láskou a hlavně s dobrým koncem. To, že je film natočen podle skutečné události tomu vlastně ještě přidává. Délka filmu byla tak akorát, nic se nenatahovalo a ze mě to teda emoce ždímalo. Friends forever. You are home now... (15.11.2013)

Ve finále mě docela překvapilo zjištění, že je film inspirován skutečnými událostmi resp. spíše australskou legendou. Ze začátku jsem si ale nemohl zvyknout na postavy a buranský styl humoru, ale jakmile se zvážní, začne to fungovat o mnoho lépe. Koko je sympaťák a hraje tak dobře, jak to jeho psí povaha a režisérský um dovolí, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že jsem za ty roky viděl hodně podobných psích filmů a drtivá většina z nich měl dostala o poznání více. (22.08.2021)

Už u mačkání první slzy si člověk uvědomí, že sleduje o stupeň kvalitnější emocionální masírku, než je většina ostatních podobných zvířecích příběhů. Může za to neokoukané prostředí australského severozápadu, syrovost děje s minimem kýčovitých prvků a především perfektně vykreslená povaha hlavní zvířecí postavy. Takovéto zobrazení charakterových vlastností se leckterým režisérům nepodaří ani u lidí, natož u zvířat. A propos: Možná to je v Austrálii běžné, ale o sebevraždě spáchané tak, že se nechá dotyčný sežrat od žraloka, jsem ještě neslyšel, nebudu více prozrazovat, pro mě to byla nejdojemnější scéna celého filmu. (19.11.2012)