To

"Bohužel" se to může spolehnout hlavně na nekonečné charisma party skvěle obsazených dětí, než na invenční, intenzivní děs, třeba z ranku dvou dílů The Conjuring. Výsledek je tak hlavně velkolepou, barevnou coming-of-age empowering pohádkou, která se ani při eRkovém ratingu nechce příliš umazat, a při níž si lze jen domýšlet, co by s pasážemi denního strašení a strukturou vyprávění udělal Cary Fukunaga, nebo jak by vypadal plíživý, pro dospělé neviditelný děs třeba v podání Davida Roberta Mitchella. Také to má smůlu, že to přichází až po Stranger Things, které hrají na podobné struny nostalgie, osmdesátkových propriet a síly přátelství. Pennywise kvůli častým digi boostům trochu přepálený, neosobitý bubák. Finále dojemné. 65% (06.09.2017)

Líbilo se mi snad vše - od skvěle vybraných a také hrajících dětských herců přes naprosto šíleného Pennywise, ze kterého opravdu šla nevýslovná hrůza (Tim Curry promine, ale jeho variace na Freddyho Kruegera to tady zkrátka prohrává), po scénář, jenž sice oproti předloze leccos změnil, ale změnil to mazaně a je jí stále věrný. Podobným způsobem si zatím se Stephenem Kingem poradil snad jen Stanley Kubrick. To je mnohem více než náplast za Temnou věž, To je prostě skvělý staromódní horor a já se nemůžu dočkat jeho druhé kapitoly. (13.09.2017)

Něco z Kinga přečteného mám, Carrie mi přišla zajímavá a viděla jsem většinu adaptací, Misery znám z filmového i divadelního zpracování... Ale na To jsem se nikdy nechytla. Nová filmová verze je extrémně nevyvážená, je to prapodivný mix žánrů, který nedrží pohromadě a celé to nedává smysl ani v nejmenším. A strašidelné to taky není, jen plné primitivních lekaček. (23.06.2020)

„Tak. A teraz sa bojíš ty.“ Ono ja som v podstate nadšený, že film za 35 miliónov na celom svete zarobil šialených 700 (!!!), len by ma potešilo, ak by to bol fakt špičkový horor a nie iba čosi, čo sa naň s prepáčením hrá. Kniha ma (s výnimkou flashbackov do temnej minulosti Derry a škandalóznych pornografických vsuviek, ktoré však vo filme nemohol očakávať asi ani najnaivnejší divák) nezaujala. Televízne spracovanie s Timom Currym je mi bližšie, hoci je to fakt tuhé béčko. Nové spracovanie od režiséra Mamy sa snaží byť áčkom. V mnohých momentoch mu to vychádza. Je príjemne dlhé, čo je dobre. Je vďaka tomu viac času na budovanie vzťahov, atmosféry, príbehu. Obmedzilo sa však len na detskú líniu, čo je ale na druhej strane zrejme rozumné a praktické riešenie. Za problematické by som označil hororové pasáže s príšerami. Tie síce majú zaujímavý dizajn (napriek tomu, že väčšina z nich je CGI), ale je to strašné klišé. Postavy sa rozdeľujú, namiesto atmosféry sa režisér v druhej polovici spolieha na lacné bafačky, ktoré zvriesknu uprostred hrobového ticha, decká majú „halucinácie“, ktoré dospelí nevidia a podobné zastarané metódy, ktoré na mňa nefungujú. Akonáhle príšery vystrieda jedinečne úchylný Pennywise, je to lepšie. Bohužiaľ, má prekvapivo malý priestor. Takže hororové scény sú v lepšom prípade priemerné. Vidno, že sa radikálne strihalo (čo sa stalo s deťmi, ktoré sa na konci prestali vznášať? Ako dopadol pedofil? Prečo decká To nezlikvidovalo okamžite, keď videlo, že spoločnými silami ho môžu ohroziť? Prečo ich nechalo žiť celé prázdniny? Komu nakoniec dala prednosť Beverly, Benovi alebo Billovi?). Našťastie, kasting je super a postavy sú prepracované. Mohli byť síce ešte prepracovanejšie, ale na hollywoodsky horor to nie je zlé. Klub lúzrov pozostáva zo sympaťákov, ktorých si obľúbime a sme na ich strane. Suma sumárum ako horor to príliš nefunguje (najdesivejšie obludy sú tie v ľudskej koži, ako to u Kinga zvykne bývať už od 70. rokov), čo je asi smutné. Ale rozhodne to funguje po stránke atmosféry, výpravy, dialógov, postáv, vzťahov medzi nimi atď. „Máte šťastie, že sme nešli podľa veľkosti bimbasov.“ (21.10.2017)

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)