Od deviatej do piatej

Šílená crazy komedie, která je objektivně tak na tři-čtyři hvězdičky. Jenže já jsem z ní byl naprosto unešený - protože pár let dělám v open space klientském centru jedné známé pojišťovny (prej chráníme Vaše sny...) a takové hovado, jaké je ve filmu šéfem nám dělá ředitele (dokonce vypadá skoro stejně). A všechny tyhle nesmyslný nařízení, otravování života kravinama, neustálé ponižování lidi, jeho svádění mladých bab a jejich následná kariéra přes postel, donášení, kradení nápadů dobře znám. U nás je toho jen ještě mnohem více. A takové to plánování nad pivem nebo trávou s kamošema a vymýšlení toho, co by jsme mu provedli jsme taky zažili mnohokrát. (geniální scény z lovu, westernu a pohádky ve filmu). Bohužel happyendem to u nás zatím neskončilo, ale ve filmu jsem si ho užil a užíval jsem si všechno, co mu ty tři ženský provedly :-)) No nechal jsem se unést hlavně dojmem z první půlky, ale i druhá půlka filmu, záměna a pašování mrtvol a následný únos je super a všemu vévodí známý hit Nine To Five. Takže u mě za pět. EDIT 2024: Práce v korporátu je dávnou minulostí, happynedem to neskončilo a stejně tak nadšení z tohohle filmu už se neopakovalo. Je to příjemná komedie s lehce obstarožním vizuálem a šedou myší Fondovou, kde to táhnou hlavně Lily Tomlin a Dabney Coleman. Pořád je to sranda, ale rozhodně ne na pět, 4* jsou advekvátnější. PS: Písnička Nine To Five se stala jedním z největších hitů roku 1981 a Dolly Parton, nominace na Oskara ji neminula, u nás ji retro rádia i televize léta ignorují... (25.02.2009)

I'm no fool. I've killed the boss, you think they're not gonna fire me for a thing like that? Mám takový pocit, že s se již tolik nenosí, aby film byl vtipný a poučný zároveň. Ještě méně vídávám, aby se tvůrci odhodlali k risku a obsadili herce proti svému typickému charakteru, ve svých hereckých stylech nesourodé. Máme tady poněkud ztracenou Jane Fondu, v problémech single matky utopenou Lily Tomlin a ve své vůbec první herecké roli vystupující Dolly Parton. Pokud hledáte ikonické trio, můžete s tím přestat, právě jste ho našli. Ono nebýt těchto tří skvostných hereček (a samozřejmě nesmím opominout ani skvělého Dabneyho Colemana jako sexistického, egoistického, prolhaného, pokryteckého bigota), kterým jdou jak komické momenty, tak i ty tragické, film by nejspíše vyšuměl a byl by zapomenut. Jenže my je máme a tak film nejenže nepostrádá potřebné grády, ale je zachována i hlavní myšlenka - tedy ukázat nerovnost muže a ženy v každodenním životě. Bohudík i bohužel, film ani po více jak čtyřiceti letech od své premiéry neztratil ani jedno, ani druhé. I'm no girl. I'm a woman, do you hear me? I'm not your wife - thank God - or your mother...or even your mistress. I am your employee and, as such, I expect to be treated equally, with a little dignity and a little respect! (22.05.2022)

Hollywoodština v nejlepším smyslu slova. Nenáročná crazy komedie o třech gráciích z kanceláře versus samolibý šéf... Zápletkou vtipné, kvalitně napsané, dobře obsazené, zručně natočené - dokonalý průměrný americký film, který vás pobaví i po čtvrstoletí někdy v noci na kterémkoli televizním kanálu... (02.01.2007)

Hrozil jsem se opravdu moc, co si na mě přítelkyně přichystala. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se jedná o naivně roztomilou (jen občas trapnou) komedii, jejíž nevinný začátek se postupně pěkně zvrtne v napínavou podívanou. Několikrát jsem se dokonce i upřímně zasmál... jediné Jane Fonda to s tím šíleným oblečkem a účesem slušelo. (19.03.2009)

Od devíti do pěti, nebo taky od osmi do čtyř, to je totiž pracovní doba, kterou musí trávit sekretářky v práci se svými šéfy. Jeden z nich je opravdu vypečený. Tři ženy se takovému šefovi postavily a vznikla z toho velmi příjemná komedie. Ke které jedna z hlavních představitelek nazpívala i úvodní píseň. Mám na mysli country zpěvačku Dolly Parton. Film mě vždycky zaručeně pobaví. (27.10.2008)