Farba citov

Lepší telenovela, která prostřednictvím řady odlehčených epizod (ani jedna scéna nedává naplno zakusit, jak vážná situace na jihu byla) přiživuje mýtus o progresivní mladé generaci, jež ze Spojených států udělala v 60. letech lepší zemi. Příběh s velkým srdíčkem je napěchován v hermetické bublině zprostředkovávající uvězněným figurkám soudobý socio-politický kontext pouze televizí a rádiem. Film odmítá vzít na vědomí, co se dělo v reálném světě, stejně jako bílé paničky svým služebným odmítaly přiznat status plnoprávných lidských bytostí. V popírání existence fuj fuj věcí je ještě důslednější než podobně zjednodušená Precious, oproti které The Help pro jistotu nabízí sympatickou bílou hrdinku k identifikaci. Těší mne snaha natočit ženský film, byť melodramatický jen momenty, ne celkovou strukturou, a respektuji potřebu očistné podívané, jež ponižující porážku mění v hrdé vítězství, ale přijmout zploštění závažného historického tématu na skoro rodinnou zábavu s veškerou ideovou zvráceností koncentrovanou do jediné ultra-mrchy, mi přijde vrcholně konformistické. 55% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Baxt, Tanner (26.01.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Skvělý film, jehož projekci jsem léta odkládal skrze jeho delší stopáž, avšak když už jsem se k jeho zhlédnut odhodlal, nelitoval jsem a začal jsem chápat, proč jej moji oblíbení uživatelé již od roku 2011 tak vysoko hodnotí. Příběhy, které nastavují zrcadlo lidské intoleranci, rasismu a předsudkům, přičemž umí být i emotivní, aniž by tlačily na pilu a násilně si vynucovaly potoky slz, mají můj obdiv, pozornost a zájem. V případě Černobílého světa potěší celé jeho pojetí, hudba, herecké výkony jak Emmy Stone, tak Violy Davis, Octavie Spencer, ale rovněž Jessica Chastain a Bryce Dallas Howard ve svých rolích potěší. Závěrečná scéna, jež není prosta emocí, mě již jen utvrdila v plném počtu hvězdiček. (18.02.2015)

Mrzí ma, že u nás nevieme o našej minulosti nakrúcať takto krásne filmy. Formálna stránka učebnicovo dokonalej hollywoodskej filmárčiny je tu iba prostriedkom k rozprávaniu kuriózneho príbehu, ktorý má obzvlášť dnes, s Barackom na americkom tróne, obrovskú váhu a historickú hodnotu. Perfektne vybraní, oblečení a vedení herci - v podstate čo postava a herecký výkon, to čerešnička na torte - bez potreby vrieskať, dramatizovať a depresiť. Či ako film sa hrať na veľkú hĺbku. The Help je od základu hlboký svojou story. A úžasný jej jemným podaním. Skôr iba "z povinnosti” som išiel na ‘ten oscarový fabrikant, plný hysterických ženských, a rasových problémov, ktoré sa ma netýkajú’ - a dostalo sa mi najmilšieho filmového pohladenia za posledný rok. Celá sála smrkala. (26.01.2012)

Mississippi...Je na samom spodku v zozname dodržiavania ľudských práv. Ku-klux-klan je tu silný, práva farebných minimálne a rasista je tu takmer každý. Takmer...Čakal som dobrý film, no dostal hotovú filmovú bombu. Film je pre mňa po všetkých stránkach absolútnym prekvapením a film ako taký nemá slabé miesto. Napriek prevahe ženských postáv som sa ako chlap vôbec nenudil, práve naopak. Pozeral som to dosť neskoro večer a ani ma nenapadlo pozrieť na hodinky. Silný príbeh, ktorý má v sebe kopec ďalších minipríbehov, skvelé herecké výkony, kde som si užíval hlavne ten kontrast medzi rozmaznanými paničkami a s chladnou hlavou mysliacimi slúžkami v domácnosti. Asi v polovici filmu som si v duchu vravel, fajn, super film, ale snáď nebudú všetci biely také svine. Našťastie sa to v druhej polovici trochu vykompenzuje. Film je pre mňa po dlhšej dobe príjemným pohladením, žiadna akcia ani triky, ale príbeh zo života podaný krásne a dojímavo. A hudba Thomasa Newmana má na tom tradične veľký podiel. Inak dnes sme robili doma koláč, ale "zázračnú prísadu" sme tam nedali...100%. (03.06.2012)