R

,,Radši bys měl něco vymyslet, protože jestli ne, vymyslí něco někdo jinej“ .... Tak to prostě chodí. Všude, nejen v Dánsku. Jen ti seveřani tomu vyprávění dávají to svoje chladný tempo a úplně jinou filmařinu, než chlapci (a holky) z USA. Příběh o klukovi, kterej se snaží přežít a nebejt za ,,malou buznu“, si rozhodně svoje místo mezi vězeňskými intelektuály najde. Jen je třeba vzít v potaz, že není tak líbivě uhlazenej, ale syrovější a jednoduše míří přímo ,,na komoru“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Dostal jsem za domácí úkol vymlátit chlápkovi přední zuby. 2.) Chci vidět hrát andulky fotbal. 3.) Přemýšlím, čím začít trénovat ,,konečník“. 4.) Vzrušoujou mě pokérovaní chlapi. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (28.01.2011)

Severský film, a zejména pak ten Dánský, utváří v kategorii drama vlastní disciplínu. Jako by na stupnici mezi klasickým filmovým produktem a dokumentem vznikal vlastní svět, který se ostentativně vyhýbá ověřeným postupům získávání si diváka, až podbízení se mu. R je výstavním příkladem takového přístupu. 80% (24.01.2015)

„Jen tak ze zvědavosti...co jsi udělal, že jsi skončil na 4. patře? Ostatní vězni jsou dvakrát tak větší než ty. Ti hromotluci nahoře na tebe už čekají. Ví, že přijdeš. Takže jsi musel udělat nějakou pěkně stupidní kravinu.“ Jenže v tomhle prostředí nezáleží na tom, co jsi udělal venku, ale čím se prosadíš tady…Rune nastupuje do vězení a už jen „úsměvné“ uvítání s matrací mu dá najevo, že tady si nebude moci jen tak hledět svého. A brzy se dostane do problémů, ať už se mu to líbí nebo ne. A divák si uvědomí, jak rychle mu začal fandit, přijal jeho perspektivu a obavy. Zároveň vnímá onu syrovost, autenticitu, nepříjemnou atmosféru (výborně podpořenou zvukem a „hudbou“). A je zaskočen momentem, který já osobně opravdu nečekal (film pak dost změní kurs). A přestože naivita směrem ke konci mi nepřišla příliš důvěryhodná (hm, svědomí…ale stejně), po samotném závěru zůstává deprese, skličující, zneklidňující pocit a dojem, že jste byli svědky překvapivě silné podívané. Za mě solidní 4*, Noer spolu s Lindholmem rozhodně nezklamali. (05.09.2021)

Tohle mě hodně zklamalo. Protože od severského vězeňského filmu, který má navíc i celkem vysoké hodnocení (momentálně 77%) jsem tedy čekala rozhodně o mnoho víc. Příběh je jednoduchý bez výrazných zápletek nebo zvratů. Celou dobu se prakticky nic neděje, dialogy jsou stupidní a o nějaké myšlence, zajímavé postavě, nebo momentu se nedá vůbec mluvit. Prostě se podíváte do jedné věznice- nic víc, nic míň a celých 99 minut se vám taky ničeho jiného nedostane. Nepůsobilo to na mě tak jak by mělo, abych se mohla ztotožnit se zdejším nadšením. Jednou se to vidět dalo, ale tím to pro mě taky končí. (21.03.2013)

Jednoznačně nejvíc maso film, jaký jsem kdy z vězeňského prostředí viděla! Ta všudypřítomná tíživá atmosféra strachu a bezvýchodnost situace, která hlavního hrdinu v podání vynikajícího Piloua Asbæka provázela snad na každém kroku, mi vůbec nedělala dobře. Tvůrci zašli až tak daleko, že ústřední postavu nechali napospas smečce těch největších místních kápů a jelo se bez mrknutí oka dál, což mě docela šokovalo. To konečné zúčtování s pouhopouhým přisluhovačem již zabitého vězně R jen potvrdilo autenticitu příběhu, který byl syrový až do morku kostí. Přesně tam někde jsem to fakt cítila, brrr... Mrazivě zneklidňující hudba u závěrečných titulků to celé ještě zpečetila. (90%) (11.05.2020)