Som číslo štyri

Jmenuji se John Smith, jsem číslo čtyři a říkají mi teenagerovská romantika pro chlapy. S příběhovým pozadím nebo dějovou propleteností si tu přílišnou starost nikdo nedělá, ale jelikož se Caruso s Bayem zastavili někde mezi očima Dianny Agron a přirozeným charizmatem Alexe Pettyfera, tak nějak nestíhám mít sebemenší připomínky. Středoškolské melodrama v kombinaci s ultimátním akčním finále bere dech až překvapivě snadno. (20.04.2011)

Cervenakov komentár ma skoro obmäkčil, aby som dala 3*, napriek tomu, že je to hrozne blbé - ale potom som sa pozrela na Čarodejníkovho učňa (toho s Kejdžom) a ten dostal iba 2*. Som číslo 4 si teda viac nezaslúži. A ja som dokonca čítala aj knihu (recenzný výtlačok), ktorá bola rovnako blbá. Bohužiaľ v očiach diváka/čitateľa (a hnusného cynika ako som ja) tomu hrozne škodí prioritné zameranie na presladenú tínedžerskú love story až za hrob. Ak je človek precitlivelý na tieto elementy - a ja som teda po čítaní knihy bola - tak jednoduchučký a klišovitý sci-fi príbeh je zatlačený do úzadia a zostávajú skôr tie negatívne dojmy, sem-tam vylepšené vedľajšími postavami. (28.08.2011)

Unylost hlavního představitele vyrovnává sympatický Timothy Olyphant, kterého mám čím dál tím radši a na Diannu se dobře kouká. Tvůrci se očividně zabývali myšlenkou na stvoření nové "teen-fantasy" série, ale podle tržeb se jí takřka určitě nedočkáme. A vlastně ani žádná škoda. Nicméně jako oddychová jednohubka nepůsobí "čtyřka" špatně... (17.06.2011)

Syndrom Twilight se vrací! Jedněmi dvěři jsem tuto sérii vykopnul a ona se mi cpe do baráku oknem. Asi tak nějak vypadalo mé překvapení, když po úvodních 10 minutách jsem s hrůzou zjistil na jakýže film se vlastně dívám. Ze 110 minutové stopáže se toho dobrých 80 minut vlastně nic neděje. Akční závěr se mi líbil, ale co z toho když předchozí minuty pro mě znamenaly utrpení. Filmová myšlenka není špatná, ale svou výživností se spíše hodí tak pro Akta X anebo nějaký jiný televizní seriál. Tohle není myšleno rozhodně ve zlém. Akta X mám stále moc rád. Trošku tuším že si tvůrci u Čísla 4 nechali dveře dokořán pro případný druhý a další díl. U něj bych ale prosil trošku více přidat akce, napětí a hodně ubrat na romantice. (24.05.2011)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)