Som číslo štyri

Filmík, ktorý sa na nič nehrá. Dá sa to chápať buď tak, že je plný klišé, alebo že ide podľa pravidiel (COVENANT, JUMPER, PUSH). Film nenudí, vidno na ňom Bayovu produkciu a v podstate som rád, že Caruso dostal lepší scenár ako to bolo pri dementnom OKU DRAVCA, takže mohol vyniknúť jeho puberťácky štýl točenia filmov... Neškodná zábavka, ktorá trochu padá na hubu, pretože sa tvári ako začiatok série... (06.01.2012)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)

Neuvěřitelná teen zhovadilost, snažící se být novým Stmíváním, pro kterou je Carusa škoda...a stejně tak i Olyphanta. Je to skrz naskrz laciná lapačka na puberťáky, u které doufám, že se z ní nevyklube další "sága" - jeden takový humus bohatě stačí. P.S.: Alex Pettyfer je dřevo "lautnerovských" rozměrů. (22.08.2011)

D. J. Caruso zvládá akci, což dokazuje ve finálním zůčtování. To je ale bohužel jediná zajímavá část filmu. Zbytek je sterilní středoškolská rádoby romantická slátanina, ve které se hodinu a čtvrt neděje nic, co by JAKKOLIV posouvalo děj, postavy se chovají absolutně iracionálně a scény na sebe v naprosté většině nenavazují. Jediným zábavným aspektem je tak Timothy Olyphant, který se zde ocitnul evidentně zcela omylem a tak jen vtipně přehrává. Pravdou zůstává, že herci nehrají marně (a Teresa Palmer je těžce souložitelná), nemají ale co hrát a nic to ale nemění na tom, že I Am Number Four ze všeho nejvíc připomíná pilotní díl nějakého hodně stupidního sci-fi seriálu pro mládež (a také povětšinou vypadá jako levnější kopie Sarah Connor Chronicles - tohle šlo vážně do kin?). V každém případě nejstupidnější a nejzbytečnější film od Percyho Jacksona. Po hvězdičce za Olyphanta a za výborné digitální potvory v akčním finále... (07.05.2011)

Jmenuji se John Smith, jsem číslo čtyři a říkají mi teenagerovská romantika pro chlapy. S příběhovým pozadím nebo dějovou propleteností si tu přílišnou starost nikdo nedělá, ale jelikož se Caruso s Bayem zastavili někde mezi očima Dianny Agron a přirozeným charizmatem Alexe Pettyfera, tak nějak nestíhám mít sebemenší připomínky. Středoškolské melodrama v kombinaci s ultimátním akčním finále bere dech až překvapivě snadno. (20.04.2011)