Dcéra najlepšieho kamaráta

HBO 2 - Nic převratného a hlavně absolutně nic náročného. Jednoduchý snímek na načaté odpoledne, kdy nevíte, co s 85-ti minutami vašeho času. Hugh Laurie (Dr. House) a Leighton Meester vytvořili zajímavý vtipný pár a hlavní zápletka byla do pohody. Nemá cenu se více rozepisovat a rozhodně vám nic neuteče, pokud toto komediální drama minete obloukem. 66% (21.09.2013)

Manželka každého padesátníka by měla přimhouřit očičko, když jeho staré, vrásčité a nepříliš voňavé přirození zatouží po pobytu v čemsi mladém, pevném a vyvoněném. Dokonce by měla pocítit hrdost, že o tu její nulu je takový zájem, ale nežijeme v ideálním světě. Já samozřejmě Davidovi rozumím, že podlehl svodům mladého masíčka, ale zničit si tím vztah s nejlepším kamarádem je prostě debilita. David navíc zapomněl na holzmannovskou logiku, tedy, že bude mít v šedesáti na krku třicetiletou bábu a vrhnul se do dobrodružství, při kterém by i remíza byla velkým vítězstvím. Na mne to tedy bylo moc ze života a nepříliš zábavné, ale jisté nemravné poučení do druhé poloviny života jsem v tom našel. (30.06.2015)

Atmosféra u tohodle filmu vypadala asi nějak takhle. S přítelkyní jsme si film pustili. Já zakřičel, jééé Hauz, přítelkyně zakřičela jééé Blér Waldurfová nebo jak se to píše no a pak jsme usnuli. Tenhle film nedokázal po ani půl hodině nijak zaujmout. Člověk má radost z těch herců, ale příběh je prostě uplně největší nuda, jakou jsem dlouhou dobu neviděl. No jo no. Tak zase příště. (17.05.2013)

V detailech (ne zas tak malých, docela často v celých scénách) překvapivě silná jednorázovka, v průměru příjemně plynoucí a dobře zahraná, a místy bohužel plná úliteb americky širokému publiku. Když si to člověk dopřeje ve chvíli, kdy na nic velkého nemá náladu, vyjde to z toho jako příjemné překvapení. (18.12.2013)

Leighton Meester balila Hugha Laurieho už v Dr. Houseovi (dívka se sporami na mozku), ale podařilo se jí to až ve West Oranges v New Jersey. Vzhledem k tomu, že vztahy se staršími muži jsou mi bližší než košile, neřešila jsem, na čí stranu se přiklonit, a v komentáři si výjimečně odpustím filozofování na téma "kam až má člověk právo v rámci svého osobního štěstí zajít?", a řeknu jen, že oranžští jsou stejně průměrní jako moji nebo vaši sousedé (jen ta vánoční výzdoba je u nás díkybohu uměřenější), vypravěčka příběhu je psychicky i vizuálně komplikovaná, ale párek "hříšníků" je k sežrání. Ostatně na Davida s Hughovýma psíma očima by se člověk nedovedl zlobit, ani kdyby brutálně zavraždil žárovičkového sněhuláka. (více zde) (22.07.2013)