Soylent Green

Nadčasový námet, tak aktuálny v dnešnej dobe plnej náhrad, stabilizátorov, umelých príchutí a syntetických jedál, kde nemáme poňatia, z čoho je vlastne to naše jedlo vyrobené. Bohužiaľ to všetko ide do úzadia kvôli slabej detektívnej zápletke, ktorá miesto toho, aby rozvíjala námet, iba oddaľuje rozlúštenie záhady, ktorá je jasná už po pár minútach. Rovnako je škoda nízkeho rozpočtu. Futuristických scén je tu minimum a väčšina filmu sa odohráva na špinavých predmestiach New Yorku. (01.05.2013)

Skvělá myšlenka už tehdy...dobré.. "Baseballáci" v roli bezpečnostních složek a složitý monopolistický stát-firma, který zásobuje přelidněnou lidskou rasu na Zemi výživovým produktem pod názvem Soylent. A hádejte lidé dobří, z čeho asi ta proklatá tajnůstkářská společnost ten Soylent vyrábí..?!!! :-))( Přesvědčivý Charlton Heston v jistě další své oblíbené roli sci-fi hrdiny... (02.09.2009)

Science fiction snímky 70. let mám rád. Zčásti proto, že nezobrazují budoucnost lidstva příliš pozitivně, a zčásti proto, že jsou zpravidla velmi originální. V Soylent Green je využita kritika společnosti, ničení životního prostředí (podobně jako v mém oblíbeném Tichém Běhu, který je ale mnohem silnější a akutnější) a hlavně přelidnění a s tím souvisejícími potížemi s potravou. Na zemi už dávno není normální jídlo a všichni jsou odkázáni na příděl skromného množství zelených sušenek pochybného původu. Do toho Charlton Heston vyšetřje vraždu a přichází na kloub záhadě Souylentu. Jediná věc, kterou bych filmu mohl vytknout, je ta, že má příliš moc nápadů a zanedbává některá primární fakta. Například, že by se lidé mohli chovat trochu divočeji, když nemají co do huby. Místo toho jen šlapou chodníky a čekají co bude. Je to ovšem opomenutelný fakt na pozadí filmu. Určitě zde najdeme mnohem více pozitiv něž negativ. V každém případě jde o velmi slušné scífko, které mne velmi potěšilo. (04.12.2011)

Původní knížka od Harryho Harrisona je v pár ohledech odlišná, ale základní pocit přelidněného světa, kde je čím dál větší luxus mít vlastní bydlení, vodu a jídlo, ten tu zůstal. Kromě toho je Heston jako hlavní hrdina dost charismatický, aby ten film utahnul. Je tu hodně cítit vizuální estetika 60. a 70. let, která je vidět ve všech sci-fi, co se v té době natočily. To se projevuje třeba v tom, jak se i filmová honorace obléká jak Mao :) ale mně tohle už někdy od Planety opic vlastně docela baví. Fandům dystopií rozhodně doporučuju. (30.12.2018)

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)