Viděl jsem ďábla

Regulérna thrillerová žánrovka „zákonný mstiteľ vs. sériový vrah“, ale tak naturalisticky brutálna, že americké obdoby opäť nechápu. Krutý a cynicky zábavný film, ktorý vás zdrapí a nepustí. Menšie zaváhanie v stopáži sa objaví, ale výsledný skvelý dojem neoslabí. Herecky a formálne brilantné, a byť sofistikovanejšieho scenáru, je to za jasných 5*. Nič pre citlifky. (02.01.2011)

Brutální touha po pomstě zvrhlému vrahovi. Hodně silnej a hodně drsnej vál. Pomalejší a rozvleklejší vyprávění vůbec není na škodu, naopak pomalu a neúprosně buduje ubíjející atmosféru a špatný pocit ze začarovaného kruhu násilí. Vše vyexponováno až do extrémního konce. Chvílemi jsem ke konci přemýšlel že bych tomu dal i tu pětku, ale musím na druhou stranu přiznat, že rozehrání některých situací mi přišlo místy přece jen trochu krkolomné a místy se nabízí otazník - proč zrovna takto a jakto. Ale i přes to - 4 hvězdy a pochvala korejcům za kvalitní a extrémní filmový zážitek. (07.02.2011)

FILMASIA 2010 -- 70%. Můj dojem je, že Ji-Un-Kim v posledních dvou filmech ztrácí cit pro zdravou míru a přepaluje jak stopáže, tak atrakce, v tomto případě přehnaná brutalita, která mě ve finále jen otupovala. Stejně tak smazaná hranice mezi vážným thrillerem a absurdní nevážnou zábavou. Každý, kdo si chce zachovat zdravý rozum musí do druhého módu definitivně přepnout ve scéně setkání dvou masových vrahů v lesním sídle. Problém vidím v tom, že film mě pak zase tlačil přepínat zpět. Těžko vysvětlovat, stejně se to musí vidět. Příští zastávka tohoto tvůrce by už konečně měla být v Hollywoodu -http://www.movieweb.com/news/NEm6SLcw7YN4pu - jsem zvědavý jak ho tam zkrotí. Osobně si myslím, že by mu to jedině prospěje. (05.12.2010)

Režiséra Ji-un Kima sleduji už od jeho gangsterky "Bittersweet life" a svoje kvality utvrdil i v "Hodný, zlý a divný" a přestože je jeho nejnovější počin dost odlišný, kvalitativně je opět na velmi vysoké úrovni. Ze začátku se film tváří jako typická žánrovka, kdy drsný policajt na vlastní pěst pátrá po sériovém vrahovi ale poměrně brzy divák zjistí, že se film bude přeci jen ubírat jiným směrem. Vrah je brzy chycen a po menším "seznámení" s hlavním hrdinou je puštěn na svobodu aby se mohl stát štvanou zvěří neústupného hlavního hrdiny. Vizuálně je film na stejně vysoké úrovni jako režisérovi předchozí snímky a pokud má s nimi divák zkušenosti ví, že může očekávat vizuální hody. Opět nás čekají neobvyklé kamerové záběry či zajímavé akční eskapády. Tentokrát však režisér překvapivě hodně tlačí na pilu v podobě zobrazovaného násilí. Ne, že by jeho předchozí filmy byly pro celou rodinu ale to co předvádí zde může nejednoho diváka nepříjemně překvapit. Krev a násilí je tu v dávkách, které se jen tak nevidí a navíc režisér s každou další minutou na intenzitě násilí více a více přidává (pro perverzáky je tu jako bonus překvapivě naturalistická sexuální scéna). Rozhodně se však nejedná o samoúčelné zobrazování brutality ale o nezbytnou součást atmosféry celého filmu. Pokud se divák dostatečně obrní čeká ho výborný a v mnoha směrech atypický thriller, který je možná zbytečně dlouhý ale na druhou stranu dostatečně intenzivní a svižný aby se u něj divák nestačil nudit. Nemůžu se dočkat režisérova dalšího počinu. ... 18.12. 2012 zvyšuji na plný počet, protože jsem film viděl už několikrát a stále ho mám pevně v paměti. Škoda, že se takové snímky nedostanou do české distribuce. (22.07.2011)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)