Viděl jsem ďábla

Dechberoucí thriller o tisícinásobné pomstě. Výkony dvou hlavních protagonistů jsou obdivuhodné, hlavně ve chvílích, když stojí oba tváří v tvář. Akční scény jsou nápadité, choreograficky skvěle zvládnuté a přehledné, brutalita nekorektní, ne však samoúčelná! Například taková scéna v taxíku vejde do dějin kinematografie stejně, jako ta s kladivem v Oldboyovi. Excelentní kamera a působivá hudba, dlouho na mě něco takovýho nezapůsobilo, prostě radost hledět a slyšet. Škoda jen té poslední třetiny, kde jinak strhující tempo malinko poleví. Dvě a půl hodiny je přece jenom trochu moc. Tak či onak, po Oldboyovi je pro mě tohle nejlepší korejskej "revenge" nářez. (03.01.2011)

Neuvěřitelná řežba, šíleně krutý film... Nikoliv však v obsahu násilností (které jsou teda také hodně za hranicemi všednosti...), ale celým svým obsahem a podáním... Každopádně je to trochu zdlouhavé a jako celek to prostě nevyzní dostatečně uvěřitelně... ani jako film, prostě to ne zcela drží pohromadě... Krve hodně!!! /80%/ (09.11.2023)

K ázijskej kinematografii pričuchnem len málokedy, ale väčšinou som s výslednou hodnotou nakoniec spokojný. I Saw the Devil je svojim spôsobom naozaj zábavný (i keď nejde o žiadnu komédiu) a napínavý thriller, ktorému nechýba ani vhodný záverečný zvrat. Ten správnym spôsobom naruší dlhšie sa naťahujúcu pasáž pomsty medzi drsným snúbencom a šialeným vrahom. Škoda ale, že snímka nemala výrazne kratšiu stopáž. Jej údernosť sa totiž začne približne v 3/4 filmu značne vytrácať. Aj tak ale palec hore. (19.08.2018)

"Viděl jsem ďábla" sice nedosahuje stylové vytříbenosti a všestranné propracovanosti Parkovy mstitelské trilogie, ale jako naturalisticky pojaté panoptikum krvavého běsnění a vyšinutých psychopatických zrůd obstojí i přes poněkud přepálenou stopáž více než dobře. Hlavní záporák je navíc se svojí absolutní bezcitností a cynismem postavou, na jakou jinde jen tak nenarazíte. (19.03.2011)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)