Viděl jsem ďábla

Byl jsem připraven na všechno, od čistokrevné brutální řezničiny až po experimentální revenge-thriller, kde budou všechny mordy podávány výhradně v doprovodu klasické hudby či zrychleného střihu, ale nakonec jsem dostal, jak to říci slušně.... nic. Ne že bych zpochybňoval určitou formální úroveň, působivé interiéry, věrohodné herce nebo několik poměrně sugestivních záběrů, ale zkrátka už jsem se naučil i od těchto cizokrajných filmových úletů očekávat trochu víc, než jen šokující obsah zcela oproštěný od selského rozumu nebo smyslu pro správnou nadsázku. I Saw the Devil disponuje natolik špatným scénářem, že každý další zvrat úspěšně rozpráší snaživě budované napětí a dokonce, což se jen tak nevidí, všechny hlavní postavy odcházejí s nálepkou "hlupák" na čele. Brutalita navíc nedostála ani zdaleka takové úrovně, aby zvládla příběh posunout do vstřícnější zážitkové ligy, a tak jedinými skutečně kladnými jevy zůstávají pár sympatických odkazů směrem k jiným žánrovým dílkům a dráždivý sexuální podtón, který alespoň chvílemi dává vzpomenout na atmosféru zvrácených lidských duší, tak známou z Mlčení jehňátek nebo Se7en... 45% (18.08.2015)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)

Tak oni Samsungové umí i parádně točit filmy! Budu se muset ještě po něčem poohlídnout, jestli se mi to potvrdí. Tady vše v pořádku, i se zvoleným trestem souhlasím, takhle bych si nechával užít každýho chycenýho zmetka, kterej běhá po Zemi. Oko za oko, ano. Zážitek mi trochu kazilo jen to, že co Korejec, to mistr zázračný regenerace všech orgánů, svalů a kostí v těle, hlavně lebek. (19.07.2014)

Juhokórejský solitér Ji-un Kim, alebo, ako ho môžeme na databáze vídať po novom, Jee-woon Kim, je ako nezastaviteľný vlak, ktorý strháva žánrové medzníky a bariéry v podobe tradičných pravidiel a pôdorysov. V Akmareul boattda rozpracováva základný nosný motív a schému "revenge" thrilleru na ploche 2 hodín a 22 minút do podoby (ako sa vraví, pre dobro veci) výrazne nadstaveného konceptu utrhávajúceho sa vo vykreslení sugestívnej cesty za "spravodlivosťou" z reťazí reality a dosahujúci výrazne groteskných výšin vo svojej precíznej štylizovanosti a perfekcionistickej brutalite. Explicitné násilie zo seba strháva nálepku samoúčelnosti a stáva sa hybateľom deja, ktorý je posúvaný motiváciami a prekreslením dvoch hlavných antihrdinov v podaní dvojice najväčších juhokórejských hereckých hviezd, Byeong-heon Lee-a a Min-sik Choi-a. Úroveň explicitnosti pri výprave na odvrátenú stranu života v exotickej krajine dosahuje zámernej absurdnosti a je podružná rozprávaniu o zvrátenej morálke a vytrácajúcich sa spoločenských hodnotách, v ktorom proti sebe stoja agent a sériový vrah. Jeho myšlienka je na pohľad primitívna - dá sa poraziť monštrum len tak, že sa sami staneme monštrom? - ale zručne rozprestrená na celú stopáž a pretvorená do podoby vysoko sofistikovanej verzie hry na mačku a myš. Film sa pohráva so žánrovými krabičkami slasheru, splatteru, kriminálneho thrilleru, resp. detektívky, exploitation, "old-school revenge", j-exploitation a otvorene koketuje s pedofíliou či kanibalizmom. Zaujme výrazným audiovizuálnym prevedením, plným technicky brilantne vyvedených pasáží za užitia špeciálnych efektov, techniky steadicamu (doteraz nechápem, akým spôsobom bol natočený tento záber zo scény v taxíku http://youtu.be/s3cT_TE1mBI?t=1m14s), uhrančivých farebných filtrov ale aj skvelého originálneho soundtracku a zvukových efektov. Po celý čas pôsobivo zapája okázalé divácke atrakcie a udržiava v napätí dynamickým tempom a temnou atmosférou, pri ktorej si však nachádza čas na dlhé, pomalé surové akty postáv a snímanie interiérov i exteriérov, hlavne však obsahuje množstvo akčných scén s vynikajúcou bojovou choreografiou a kaskadérskymi kúskami. Manieristické prodivácke dielo, ktoré ma však dokonale zhltlo a ani na sekundu nepoľavilo z pútavosti. Opakovanie do budúcna nevyhnutné. 95% (26.10.2014)

K ázijskej kinematografii pričuchnem len málokedy, ale väčšinou som s výslednou hodnotou nakoniec spokojný. I Saw the Devil je svojim spôsobom naozaj zábavný (i keď nejde o žiadnu komédiu) a napínavý thriller, ktorému nechýba ani vhodný záverečný zvrat. Ten správnym spôsobom naruší dlhšie sa naťahujúcu pasáž pomsty medzi drsným snúbencom a šialeným vrahom. Škoda ale, že snímka nemala výrazne kratšiu stopáž. Jej údernosť sa totiž začne približne v 3/4 filmu značne vytrácať. Aj tak ale palec hore. (19.08.2018)