Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Člověk doma nadává, jak v našem státě existuje neuvěřitelné množství korupce. Jenže to je pořád sotva procento oproti tomu, co se děje v takové Brazílii. Brazilci si totiž o sobě natočili to, co se v jejich zemi skutečně děje. A kdyby to byla jen korupce, bylo by to ještě dobré. Tropa de Elite 2 je výborné pokračování, které z prvního dílu hází obyčejný lid za hlavu, a vypráví příběhy povolanějšího lidu, tedy policajtů, politiků a v obou případech také mafiánů. Akce špatná není, i když mi kamera chvílemi z mozku udělá jojo. Každopádně mě daleko víc zaujali scény, kde se korupce ukáže v plném proudu. Člověk se pak skutečně nestíhá divit a jenom civí a civí, protože to, co film představuje, to skutečně nemá obdoby. (04.04.2011)

Domnívám se, že pokračování Tropa de Elite má mnohem závažnější výpovědní hodnotu o vládním systému, než první díl, na jednu stranu nemizí slumy a jejich problematika, ale posouvá se to o úroveň výše. Představuje obžalobu vládního systému, který může být prorostlý odshora dolů korupčníky, demagogy (kteří se vydávají za zástupce lidu), využívající služeb současných i bývalých policistů, kteří si navzájem poskytují krytí, ovládající některá média, aby si vylepšili image. Je to naprosto děsivá výpověď, která nikomu myslícímu, nemůže být lhostejná nebo cizí, více či méně mnoho států trpí stejnými problémy jako Brazílie. Chápu, že pro spoustu lidí je těžké akceptovat myšlenku filmu(která dle mého prokazatelně je), že jsme vlastně téměř jen bezbranné loutky proti politikům a jejich nástrojům. Kromě běžných zločinců, jsou zde orgány infikované korupcí, které pracují pro příslušné politiky. Film je obrazem společnosti, která setřela rozdíl mezi soukromým zločinem a kriminalitou, která je provozována státními složkami, lid tomu takřka nečinně přihlíží a trpí, cesta ven i přes osobní statečnost jedinců v nedohlednu, co s tím?! (26.03.2011)

Padilha se rozhodl, že pokračování svého fašistického policejního thrilleru pojme z úplně jiné, temnější stránky. Druhý díl je pak především zdrcující společenskou kritikou pomaličku se utvářející brazilské demokracie. Teprve pak jde o politický thriller s množstvím zkorumpovaných poldů a politiků. Někde na konci toho vše se dočkáte pár akčních scén a několika silných sekvencí (zbavování se mrtvol v pralese). Většinu lidí takový vývoj zaskočí a rozhodí, já ovšem hýkal blahem. Po velmi dlouhé době se jedná o nebývale politicky angažovaný snímek ze současnosti. Otevřeně se vysmívá liberálním a levicovým klišé (přednáška o vězeňství), na druhou stranu prokazuje střízlivost a ukazuje, že represivní - fašistické - metody nemohou být uplatňovány jen na plebs, jak to podle některých prezentoval první díl. Padilha reaguje na množství skandálů a předkládá svou vlastní kroniku Brazílie. .... Čím více jdu do hloubky, překvapuje mě, jak mnohovrstevnatý snímek to je; kolik předkládá otázek o dalším směřování největší jihoamerické demokracie, které středoevropanovi mohou unikat. Tropa de Elite 2 není dokonalým filmem - dramaturgie je rozpadlá a klidně se stane, že hlavního hrdinu čtvrtinu filmu jen zahlédneme a soustředíme se na - propracovaný, nutno zmínit - rozmach policejní korupce ve slumech. Nebýt Padilhovy dokonalé režie a Mouraova soustředěného výkonu, rozpadlo by se to jak domeček z karet. Chyby jim dokážete odpustit, kvůli jedné věci. Tou je závěrečný voiceover Bety během záběrů hlavního města, centra politické moci a korupce, který je však tím více naléhavějším, když si uvědomíte, že korupce - největší ohrožení západní demokracie - je i naším problémem. ..... Bylo by úžasné, kdyby něco podobně nesmlouvavého vzniklo i u nás. (05.03.2011)

A pak mají Brazilci chodit k volbám... Jednička byla nabušená jízda uličkami slumů, s Damoklovým mečem návštěvy papeže nad hlavou BOPE i starosty Ria de Janeiro. Trochu k zamyšlení, hodně akce, po závěrečných titulcích dobrý pocit. Dvojka, ta byla hořká jak pelyněk a velice depresivní. Nascimento tak dlouho sloužil společnosti a se svými Lebkami střílel mezi chatrčemi ve slumech drogové dealery jako králíky, až pochopil, že jenom nahrával chobotnici politiků a zkorumpovaných policajtů. Vážně jsem rád, že žiju v Čechách, kde chcípnul pes. Za dvacet let pouze jeden dobře trefený kmotr Mrázek (omluva za cynismus) plus jeden mafián se žralokem v akváriu, t.č. pracovně v JAR. Jinak ticho po pěšině... i v tunelu (Blanka). Novináři u nás beze stopy nemizí, slumy tu nemáme, jen Chanov, ale ten je proti nim mateřská školka, a drogy se u nás sice prodávají, ale tak nějak civilizovaněji než v Riu, že. A za instalaci kabelovky se u nás platí normálním firmám a ne nějakým milicím a zkorumpovaným policajtů. Jak říkám, chcípl u nás (korupční a zločinecký) pes. Ale i tak, plukovník Nascimento do české vlády! Ministerstvo vnitra. A kapitán Matias? Ten se mohl hodit za šéfa URNA. Škoda ho... (15.01.2014)

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)