Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)

Pokračování se mi líbilo ještě víc než 1. Děj se opět zaměřuje na elitní jednotku BOPE, ale spíše se zabývá zkorumpovanou policíí Ria de Janeira. Plukovník Nascimento je převelenen a kapitán André Matias je po incidentu ve vězení z jednotky vyloučen. Moc Dioga Fragy roste a snaží se s touto korupcí bojovat. Po zlikvidování drogových dealerů se totiž situace ještě zhorší. Místní policie si dělá co chce a nikdo nad ní nemá moc. To samozřejmě Nascimenta štve a snaží se s tím něco dělat. Po dalších problémech je zraněn jeho syn a konflikt začíná být osobní. Musí se tedy sám vydat na boj proti celému systému. Fraga a média mu v tom pomáhají. "Komu voláš, ty děvko?!" (25.01.2016)

Při vší úctě ke Gomoře (knižní) či The Wire, tak právě toto vůbec nejlépe vyobrazuje fungování a struktury všeobjímající korupce, která již přestává být korupcí a stává se tiše akceptovanou společenskou normou... U jedničky si mnozí neznámo proč zaměnili film o fašistické jednotce s fašistickým filmem. U dvojky, která toho má paradoxně více společného s Padilhovým dokumentem Ônibus 174 než s jedničkou to již nehrozí. I když možná si ti dotyční film o korupci zamění se zkorumpovaným filmem? (06.02.2014)

Naprosto precizní a detailní filmový popis fungování korupčního systému založeného na prorůstání politiky, byznysu, veřejné správy a policie, což je oproti prvnímu dílu zaměřenému spíš jen na BOPE a favely dosti značný a nečekaný posun. Univerzálnost popisovaného je až mrazivá především proto, že zcela přesně rozkývá mechanismy toho, jak ten samý systém funguje u nás v Česku a vlastně i kdekoliv jinde na světě, jen v našem prostředí jde o soft verzi bez mrtvých a zraněných, zbytek korupčního marastu sedí úplně autenticky (v žebříčku Transparency International týkajícího se indexu vnímání korupce nás a Brazílii dělí také jen pouhých 16 míst...Česko je na 53. místě, Brazílie na 69...). Režisér José Padilha je v mých očích hrdinou, jeho film funguje na podobném principu jako třeba italský snímek Gomora autenticky popisující praktiky neapolské mafie, nebo americký seriál The Wire, velmi přesně rozkrývající prohnilý politický systém v americkém Baltimoru... (30.03.2011)