Reklama

Reklama

Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

(festivalový názov)
  • Brazília Tropa de Elite 2: O Inimigo Agora é Outro (viac)
Trailer

BOPE - elitná jednotka stojaca nad vojskom i políciou sa neserie s nikým. Teraz už plukovník Nascimento sa chcel starať o rodinu a vychovávať syna, avšak chlap, ktorému veril, zlyhal, a tak sa vracia späť, aby bojoval až do konca. Je šéfom BANGU 1, väznice s maximálnou ostrahou, kde je zatvorených štyridsať najnebezpečnejších zločincov v Riu a kde dôjde ku krvipreliatiu. Nesie zodpovednosť i hlavnú vinu. Odrazu má proti sebe organizáciu ľudských práv, médiá i samotného guvernéra Ria. Z úradu veliteľa BOPE je odvolaný, syn sa ho bojí, žena ho má za fašistu a najvernejší priateľ, kapitán Matis, ktorého sám vytrénoval, za zradcu. Ulicami Ria začne pochodovať barbarstvo. (sochoking)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (309)

claudel 

všetky recenzie používateľa

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. ()

sniper18 

všetky recenzie používateľa

Je to dosť dobrá akčná dráma, ktorá je pokračovaním slušnej jednotky. Má vydarený príbeh o nekompromisnom veliteľovi jednotky BOPE, Nascimentovi, ktorý stále zostal pracovať pre zbor a po poslednej akcii sa dostane až medzi najvplyvnejších ľudí polície. Tu ucíti skvelú príležitosť a začne robiť všetko preto, aby ulice vyčistil od drog, lenže problémom nie sú len obyčajní díleri, ale celý systém a hlavne skorumpovaná polícia, ktorá sa nezastaví pred ničím a tak problémy hrozia každému, kto sa proti nej o niečo pokúsi. So spracovaním som dosť spokojný, tu sa už s ničím moc netreba dlhšie zoznamovať a tak sa ide hneď na vec, preto už úvodná fáza s väznicou pôsobí príjemne dynamicky a je radosť pozerať na tie dva odlišné pohady na jeden problém. V druhej štvrtine sa to síce trochu skľudní, za čo môže trochu odklon od bežných ľudí až k najvyšším miestam, no stále je to zaujímavé a následne sa to zase začne rozbiehať, väčší priestor dostane skorumpovaná polícia, ktorá je podaná skvelo a hlavne celá posledná tretina sa nadmieru vydarila, pričom pár scén je nezabudnuteľných a pôsobia teda dosť surovo, hlavne vyriešenie problému s novinárkou. Takže opäť to surové a nekompromisné prevedenie je výborne zvládnuté. Akcia je na tom rovnako, ako aj v predchádzajúcom diely, či už množstvom, ale aj kvalitou, takže tu nemám problém. Herecké obsadenie je výborné, Wagner Moura v úlohe Nascimenta je tu ešte lepší, než v predchádzajúcom diely, postava mladého policajta si udrží svoj štandard a zvyšku nemám čo vytknúť, opäť je tu množstvo zaujímavých vedľajších postáv, či už starších, ale aj nových. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, José Padilha si nielen udržal úroveň jednotlivých zložiek, ale aj vďaka viditeľne vyššiemu rozpočtu si ešte vylepšil vizuálnu stránku, takže tu nemám čo vytknúť. Toto pokračovanie je na pohľad trochu iné, no v jadre vlastne rovnaké ako predchádzajúci diel, ale tentoraz som ešte trochu spokojnejší. Nie je to zase veľký rozdiel, ale Elitná jednotka 2 mi príde predsa len o niečo kvalitnejšia a rozhodne by som uvítal aj pokračovanie. 77% ()

Reklama

HAL 

všetky recenzie používateľa

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 ()

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Jako lidový manifest namířený proti zkompromitovaným politickým špičkám účinné a docela dobré. Jako filmová podívaná těžce průměrné, až slabé. ____ Oproti prvnímu dílu zacílil Padilha hlavně na nový fenomén paramilitantních vojenských milic a na pravidla hry v Riu než na hru samotnou, takže ubírá na akci a šetří na autenticitě. Až na solidní záporáky, kteří z podstaty elementárního zla v každém z nás nikdy nemohou herecky selhat (Českého lva za rok 2010 v hlavní i vedlejší mužské kategorii získali oba herci za padouchy), jsou ostatní postavy figurky až telenovelního zabarvení. Přesto je navýsost logické, že tenhle film, který v návštěvnosti porazil Avatara, v Brazílii milují. Nelze tomu nerozumět, vždyť korupce, kterou nazval socdemák Sobotka rakovinou společnosti, je největším problémem i v České republice. Taková euforie ale skutečně nasvědčuje spíše snaze Brazílie o překonání jistých problémů a sociálně-politickou zaangažovanost tamních obyvatel než vyložené filmové kvalitě. Padilha tu projevuje obzvlášť bojovnost. Ještě nikdy nebyl jeho polemický sloh tak znamenitý; dovede se tak vášnivě rozzlobit a dát najevo svůj odpor, že se mu aktuální glosa či politický pamflet proměňuje bezmála v báseň, byť starý známý spor mezi výpovědí a žánrovkou, jež nikdy nemůže skončit dobře - v celé kinematografii to dokázal spojit jakžtakž zatím jen Bond –, staví jeho film do dosti nepříjemné ambivalentní pozice. Odsud také dost jasně plyne, proč není Tropa de Elite 2 ani fašistická, militantní, pravičácká nebo jakákoliv jiná, ačkoliv tak bývá liberály semtam vnímána a tím bagatelizována. Jde tu prostě o obraz soudobé Brazílie a jejich problémů, o nic jiného. To by stejně tak mohl být označen za fašistický dokument o Mussolinim. Je to všechno ale samozřejmě komplikovanější, podmíněno perspektivou dotyčného – někteří američtí kritici mají Tropu málem za oslavu policejního násilí (možná proto, že když si v New Yorku koupíte marihuanu, tak sice nevyvoláte moc násilí v New Yorku samotném, ale dost v Kolumbii, odkud drogy pocházejí), naproti tomu brazilské policejní složky režiséra zažalovaly a ukradly mu kopie s filmem, ačkoliv on se policie de facto zastává, když naznačuje, že jsou špatně placení, takže si musejí přivydělávat přes korupční melouchy. Režisér viní spíše pokryteckou střední třídu, která kupováním drog financuje dealery a udržuje vražedný systém v chodu, zatímco nejchudší jsou duchem nepřítomni v objetí fotbalu a karnevalů. Režisér má samozřejmě při ruce řešení, se kterým mezi řádky přispěchá – prý by pomohly sociální programy usměrňující výchovu mládeže a legalizace drog, která by zrušila profit dealerů. Ozývá se nám tu starý dobrý Chicago ze třicátých letech, kde ilegální alkohol vedl k válkám mezi gangy, které po legalizaci chlastu rapidně klesly. Jde zkrátka o to, že špatně vycvičení, nevzdělaní a lidskými právy nepoznamenaní policisté, nucení bojovat proti těžce ozbrojeným dealerům, jsou čímsi jako prodlouženým stínem skutečných problémů, proto si Tropa de Elite 2 předeslala za své ukázat mikrokosmos Brazílie, v němž policie je jen jednou z mnoha složek uvnitř komplikovaného makrosystému zájmových skupin a stran, jejichž vazby jsou nota bene značně nestálé a založené na momentální oportunistické kalkulaci. Padilha má nicméně přese všechnu ušlechtilou snahu evidentně dost dlouhé vedení, když mu trvalo tak dlouho přijít na to, odkud a kam až vedou provázky, na kteréžto zjištění potřeboval neuvěřitelné čtyři filmy, jakousi románovou kroniku, v níž každý další film přerámovává ty předchozí – v Ônibusu 174 nabídl pohled na Brazílii prismatem zločince, v první Tropě perspektivou police, v druhé přes vojenskou milici a do budoucna chystá tutéž story spektrem politiků, kteří poskytují ochranu kriminálním skupinám výměnou za korupční finance a podporu ve volbách. Právě klientelistické propojení státních struktur se skupinami organizovaného zločinu je jedním z faktorů namířených proti tomu vnímat celý konflikt v Riu jen jako osobní válku mezi policií a dealery. Paramilitární milice, které jsou ústředním tématem druhého dílu, tak ještě více zkomplikovaly síť vztahů a peněžních toků mezi hlavními aktéry, z nichž každý má jiné požadavky, potřeby a zdroje. Milice jsou tvořeny především z bývalých a aktivních policistů a vojáků. Jejich deklarovaným cílem je vytlačení drog a drogově závislých z favel. Toho ovšem dosahují přímou násilnou kontrolou určité favely a ve skutečnosti jde tedy v podstatě pouze o jiný druh organizovaného zločinu. Tvrdé policejní a vojenské operace, které se snaží dodržování státních zákonů vynutit, se často neobejdou bez civilních obětí, čímž pouze nahrávají kriminálním gangům, které se jim jako jediní dokázaly postavit na odpor a poté převzít úplnou moc ve favele, které asi nikdy nebudou tím, čemu realitní makléři tak rádi říkají „dobrá adresa". Teorii o legitimizaci moci odkazem na zajištění bezpečnosti je možné aplikovat i na paramilitární milice. Tropa de Elite 2 tak ukazuje semeniště různých paradoxů, jež v takové síti frakcí vykvétají, přičemž všechny se točí kolem známé otázky, nakolik je možné vyhnat násilí násilím, respektive zda násilí pouze neprodukuje další násilí trochu po vzoru situace v Iráků se zřetelem ke snaze přimět násilně iráckou vládu k nenásilnosti. I BOPE pomáhalo systému, nakonec ale pomohlo stvořit monstrum, které chce speciální jednotku spolknout. () (menej) (viac)

verbal 

všetky recenzie používateľa

Dokonce už i v Brazílii je na co koukat a to zrovna nemám na müsli dokonalé prdelky karnevalových tanečnic samby! Je li v tom alespoň trocha autenticity, divím se, že Chesus na kopci nad Riem už dávno nespráskl ruce a se slovy "Na tohle bych se mohl vysrat, stejně mě bolí ramena" neodkráčel Atlantikem zpět do Vatikánu. Po zhlédnutí tohoto skvostu rychle zapomenete na svou plánovanou de Janeirskou dovolenou a zvolíte raději nějakou klidnější destinaci, například Omán nebo Libyi. Jo, a uživatel ChGuevara by si ho mohl vytáhnout z levé nohavice a trochu si ho vystředit, protože s dělníky ruku v ruce, prapory revoluce může už naštěstí rozvíjet tak akorát na mítinzích komunistické mládeže! ()

Galéria (41)

Zaujímavosti (12)

  • Premiéra v USA proběhla v lednu 2011 na festivalu Sundance. (chelseaman22)
  • S počtem více než 11 milionů platících diváků se snímek stal do té doby nejnavštěvovanějším filmem v historii brazilských kin. Výdělkem dokonce předčil úspěšný Avatar (2009), který rekord stanovil o rok dříve. Film se stal po svém uvedení současně také nejvýdělečnějším filmem v brazilské historii. (oje)
  • Diogo Fraga (Irandhir Santos), člen komise pro lidská práva, je podložen skutečnou politickou postavou. Jeho předobraz je dokonce možné spatřit i ve filmu, a to během úvodní scény, kdy se odehrává přednáška jeho filmového protějšku, jako osobu osazenou hned v první řadě. (Conspi)

Reklama

Reklama