Děti z Diyarbakıru

Bezesporu bylo hlavním účelem, aby jsme zapojili své emoce, potažmo empatii k takovým človíčkům jako jsou Děti z Diyarbakıru. Jestli jsem to uhodla alespoň z části, tak se to Merazovi Bezarovi u mě podařilo. Je jisté, že na to měla vliv i ta nádherná Gülistan, která měla oči, že by se v nich člověk utopil. Hrála navíc tak přirozeně, že jsem jí všechno věřila. Dokonalá volba pro tuhle roli, věřte, že z ní oči nespustíte po celou dobu. Ten smutek, beznaděj, poznání zla, láska k bratrovi, bezelstnost a důvěra jí jsou vlastní zřejmě i v osobním životě. Je to smutné o to víc, že v podobných obměnách to tam asi takhle chodí. Z některých se pak stanou malí zlodějíčkové, podvodníčci, ale co jim jiného zbývá, aby v tom marasmu přežily. Závěrečné finále jak jedou v autě a dívají se do ulic Diyarbakıru se mně zdál už moc na hraně, ale co já o takových místech a životě vůbec vím? (31.08.2017)

Velmi prekvapivy vitez Febiofestu 2010, ovsem tento vyber poroty slozene vyhradne z divaku me nijak neurazi, spise naopak mu fandim. Jednalo se o prijemnou filmovou fabulaci, kdy naprosto stavim stranou pocit, ze v realu si do vsech dusledku nedokazu takovy pribeh predstavit, a to ani v krajich, ve kterych se odehrava. Co me vsak tesi, od existence souteze na Febiofestu divaci vzdy vybrali film ze zeme, ktera neni na zapad od nasich hranic - Estonsko, Srbsko a nyni Turecko. Jde o nezpochybnitelne voditko, co by si divaci v nasich kinech prali a podporuje to tezi, ze by se nase zkostnatela distribuce mela zacit orientovat na zeme, jejichz kinematografie jsou jiz nekolik let objektivne kvalitnejsi nez ve Francii, Italii ci angloamerickych zemich. (06.04.2010)

Ihned v úvodu se musím zpovídat z toho, že mi děti z Diyarbakiru připomínají až moc Milionáře z chatrče. Jistě příběh se drží u dětství zatímco u druhého jmenovaného sledujeme vývoj a dospívání. Pohádkový příběh o zkrocení zla na dvou úrovních nakonec hlavně hraje na city, proto chápu, že se festivalové porotě na Febiofestu líbil nejvíc. Já s jejich výběrem úplně nesouhlasím, hlavním mým typem byl Popel a krev. (07.09.2010)

Nemají to ty děti mimo území "civilizace" lehké. U nás by je šoupli do děcáku a bylo by. Tady se musejí protloukat samy a je to chvílemi mrazívá podívaná. Díky tomu se na to člověk vydrží dívat až do konce, i když chvílemi se mi to zdálo rozvleklé, některé pohnutky režiséra jsem nepobral (celá dějová linka se začínající prostitutkou) a na posledních 20 minut mi vypadly titulky...:-) (25.08.2012)

Naozaj smutný príbeh z pohľadu detí, ktoré prišli o všetko a odpoveď na otázku "Prečo?" zostáva mimo akéhokoľvek ľudského chápania. Bol to naozaj pútavý film už od samého začiatku, aj keď počas svojho priebehu sa tu vyskytli aj menej dynamické fázy, ale konečný efekt a dojem bol v mojom prípade naozaj nadpriemerný. Ulicami srdca Kurdistanu - Diyarbakıru som sa sám pred pár rokmi prechádzal, a tak to na mňa zapôsobilo ešte viac ako za normálnych okolností. Drsný príbeh o deťoch ulice, ktoré už asi nemajú ani čo stratiť podáva pozoruhodný pohľad do detskej psychiky a myslenia, ale aj o úžasnej vzájomnej podpore detí s podobným osudom. Tá atmosféra bola naozaj silná... (12.03.2014)