Novodobí centurioni

Policajtský film z časů, kdy nevadilo, že 90 % padouchů na plátně jsou černoši... Šlo z toho vytěžit více, celé je to až příliš šablonovité a nelze ani tvrdit, že by to bylo proto, že šlo o jeden z prvních takových filmů. Vždyť Madigan je prakticky totéž a to je o pár let starší. Přesto to je to jako soudobé svědectví velmi dobré. (26.12.2013)

Policajtských filmů jsem viděl dost, ale nemohu si vybavit žádný, který by nahlížel na jejich práci takhle vyváženým pohledem, který ukazuje její krásné i nepříjemné stránky. Jsou to takové policejní historky, výborně zahrané (Stacy Keache mám čím dál radši) a sedmdesátkově syrové. Pokud se v USA pouští studentům policejní akademie nějaký film, určitě je to tenhle. Podle bestselleru Josepha Waumbaugha, bývalého policisty, aneb jak praví tagline filmu - The nationwide bestseller about cops - by a cop! (15.03.2010)

Starého psa novým kouskům nenaučíš. Richard Fleischer byl filmový mastodont, zástupce starého klasického Hollywoodu, který se chtěl chytit s čerstvou řítící se vlnou ´Nového Hollywoodu´, vybral si aktuální téma, které rezonovalo ve společnosti a o kterém neměl ani páru … no a nedopadlo to. Je to takový sled epizodek, bez nějaké jednotící linie, hlavní lákadlo George C. Scott je tu na vedlejší koleji, motivace k jeho fatálnímu kroku velmi chabá. Celé to má takové uspávající tempo, i když se tu ukazuje každodenní policejní práce, řeší kriminalita, drogy a násilí na ženách a když dojde na intimní scény, Stacy Keach je neumí herecky prodat a hraje mu do toho nějaké plytká výtahová hudba. Historicky zajímavé je to snad pouze ze dvou pohledů, které by dneska absolutně neprošly jako rasistické a společenský závadné – černoši jsou tu jako zavrženíhodná spodina společnosti, která dělá jenom problémy, stejně jako gayové, když policista své ženě říká, že byli s kolegama „na lovu teploušů v parku“ :o) (26.01.2024)

Noční nepřikrášlená rutina řadových policistů v podobě syrového policejního procedurálu, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu (na tento styl naváže až Pevnost Apačů v Bronxu o dekádu později; většina podobných snímků se věnuje detektivům nikoli právě pochůzkářům/jízdním patrolám). Děj absentuje, jedná se čistě o historky z nočních šichet v pokleslé čtvrti z dob, kdy nikomu nepřišlo nepatřičné, že si LAPD nebrala zrovna dvakrát velké servítky, pravidla a předpisy byly značně uvolněné (či rovnou neexistující) a role Hispánců i Afroameričanů ve společnosti byla z pohledu policejního sboru druhořadá. Naturalistické, do morku kostí sedmdesátkové, výtečně zahrané, s láskou k profesi i městu a v druhé polovině přeci jen citelně postrádající gradaci či alespoň nějaký vývoj. (09.02.2017)

Jestli někde někdy existoval film, ve kterém se objevili snad všechny klišé a atributy policejního filmu (což rozhodně není totéž, co krimi/detektivka), tak je to tenhle, problémy s chlastem? zaškrtnuto, doma to neklape, manželka se bojí, samé noční, jasně, přítomno, stejně jako další a další. Jenže, ony jsou tyhle střípky a příběhy party pochůzkářů proklatě zábavné (ano, technicky to pochůzkáři nejsou a třetina dialogů se odehrává v autech, ale slovo ´pochůzkář´ tak nějak dokonale vystihuje všechny zúčastněné postavy). Za zmínku taky stojí hlavní hrdina, hraný Stacy Keachem, jehož vzhled sériového znásilňovatele plyšových poníků s mašličkou se dokonale hodí do role hodného policajta a tatíka od malé holčičky. (16.02.2015)