Not the Messiah: He's a Very Naughty Boy
Réžia:
Aubrey PowellHudba:
John Du PrezHrajú:
Eric Idle, Michael Palin, Terry Gilliam, Terry Jones, Carol Cleveland, Neil Innes, André JacqueminObsahy(1)
V roce 1979 obrátil Monty Pythonův Život Briana biblický příběh vzhůru nohama. Nyní autoři muzikálu Spamalot proměnili dnes již klasickou hudbu k nepoznání! Připravte se na komediální mistrovské dílo Copak je to za Mesiáše?, které kombinuje nezapomenutelný humor nejslavnějšího filmu Monty Pythonů s majestátní velkolepostí symfonického orchestru. Nepromarněte příležitost stát se svědky jedinečného a neopakovatelného představení, v němž se na jednom pódiu po dlouhé době setkali kmenoví členové Monty Pythonova létajícího cirkusu Eric Idle, Michael Palin, Terry Jones a Terry Gilliam. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Pythonové věděli, že jenom opakovat scénky, které zná každý nazpaměť, by skončilo průšvihem, a protože Life of Brian je především namířen proti bigotním strážcům čistoty, kteří vykastrují a sterilizují jakýkoliv příběh, hudbu, knihu, film, historii i náboženství, aby pak stáli s klackem v ruce a mlátili každého, kdo nechce přijmout jejich verzi, rozhodli se, vzhledem k prostředí, zvolit kód hudební. A ten mix těch všech hudebních žánrů a směrů je opravdu geniální a vysmívá se všem těm patetickým slavnostním koncertům a počest toho a toho oslavence (v Česku v nich už po dlouhá desetiletí vyniká Karel Gott), a ač nechává prostor pro vzpomínky, ač musí pochopitelně zaznít Always look on the bride side of life, není jen odleskem staré slávy, ale svébytným hudebním převedením filmu. ()
Bože, ty jsi tak veliký. Tys ze všech největší. Pane jo. Ty jsi ale kus. Přeživší Monty Pythons (ovšem překvapivě bez Cleese) dostali chuť zavzpomínat si, jaký byl Bůh frajer a nejspíš i šprýmař pohrávající si s Životem Briana, proto oprášili tuhle klasiku, kterou rozezpívali, přidali mexikánce, gospel, Boba Dylana, speciální hosty, ovce, reprodukovaný sex i drvoštěpa, a v téhle podobě ji naservírovali nadšenému publiku v londýnské Royal Albert Hall. Sice jsem se nekrčil v přítmí sálu mezi všemi těmi rozesmátými diváky, ale ze záznamu jsem se bavil úplně stejně jako oni. A jelikož ctím heslo, že vždycky je lepší brát život z té lepší stránky, tak jsem si to doma užil s kapesníkem na hlavě coby praštěný pan Gumby .. ()
Závodím Angličanům (Britům?) ten jejich nadhled a smysl pro humor ! Plná Albert Hall lidí, kteří znají (podle reakcí) ŽIVOT BRIANA slovo od slova, symfonický orchestr, obrovský sbor a operní pěvci, kteří se evidentně baví zrovna tak jako publikum (a střídavě mávají při slaďácích baterkami a nasazují si helmy, když zpívají o dělnících)... A hlavně několik starších pánů, kteří si jako kluci "blbli za státní peníze" na BBC a spousta lidí to nemohla strávit - a teď Píseň dřevorubce - transvestity - radostně zní legendární kocertní síní ! ()
Tak som sa dozvedel, že existuje niečo ako oratórium. Pozerať sa hodinu a pol na štyroch neznámych spevcov sprevádzaných orchestrom, ako stojmo bliakajú "vtipné" variácie na Život Briana, pričom občas nejakým prdom prispeje onehdá stojaci Eric Idle, alebo v ženských šatách zaodetý Michael Palin (statočne potláčajúci vlastnú hrdosť) - ďakujem neprosím. Pythonov mám rád, sú to legendy a je evidentné, že celé toto vokálno-inštrumentálne "epično" vzniklo len preto, aby si páni na dôchodok naškudlili nejaké obeživo navyše. Chápem, neodsudzujem, ale nebavil som sa a celá vec mi prišla ako jedno zbytočné a kŕčovité nič, dokonca absolútne nefunkčné pokiaľ nepoznáte aj film. Na konci to síce v sále burácalo potleskom, ale cisár je tentokrát podľa mňa nahý. Jedna z rešpektu k pánom a aby som toršilinku vyvážil tie plné päťkové palby naokolo. ()
Průvodkyní večerem je paní Betty Palinová. Na jevišti se sejdou čtyři členové Monty Pythonů. V první řadě sedí vedle sebe asi deset povědomých mr. Gumbyů s kapesníky na hlavách. Hudba burácí, sbor zpívá, sbor se plazí před Pánem, dolézá za Brianem, zpívá ve chvílích, kdy vůbec zpívat nemá. A taky bečí. Eric Idle imituje Boba Dylana. Terry Jones vystupuje coby římský horník, Terry Gilliam je zase (i díky svému proslovu) rozhodně nejdůstojnějším protagonistou celé téhle bláznvé věci. Always look on the bright side of life zní neskutečně. Do toho všeho se občas přimíchají skotští dudáci, mexičtí trumpetisté, pastýřka Carol Cleveland se zpívajícími ovečkami a nechybí ani Pilát / dřevorubec doprovázený sborem kanadské jízdní. To přece nemohlo dopadnout jinak než pěti hvězdami!___P.S. Graham s Johnem mi na pódiu ovšem chybí. A zatímco toho prvního omlouvá smrt, kde se hergot flákal Cleese? Že by se jeho chůze opět o něco zešvihlila? ()
Reklama