Mumu

Příběh chlapce, který má tu smůlu, že žije ve stínu svého rodiči obdivovaného staršího bratra, který jim vždy jen dělá radost, kdežto on přináší jen problémy,ovšem pouze z jejich pohledu. Přitom je Roger velice inteligentní, přátelský, toužící po někom,kdo by ho měl rád, touží po porozumění a vcelku toho nechce příliš, jen trochu respektu. Nakonec má štěstí v neštěstí,že se dostane do školy, kde vládne svérázná učitelka,která ovšem má srdce na pravém místě a nakonec zachrání zoufalého Rogera před vlastním sebezničením. Závěr filmu byl velice dojímavý a naplnil mne uspokojením, že je Roger konečně u cíle své cesty, která mohla skončit tragicky. Vynikající vtahující atmosféra příběhu, který udržel mou pozornost od začátku až do gradujícího konce. Dobrý film s dobrými hereckými výkony. Myslím,že 4 hvězdičky si film rozhodně zaslouží. (12.01.2015)

Slečna Mumu je jeden z filmů, který se mně strašně těžko hodnotí vzhledem k rozporuplným pocitům. Když to shrnu, tak atmosféra byla skvělá, hudební podkres byl taky moc příjemný, příběh sice nebyl moc originální, ale ani tam bych neměla výraznějších námitek. Co mě asi vadilo nejvíc, bylo obsazení Rogera Balthazarem, protože sympatiemi k němu jsem zrovna neoplývala a dabing byl doslova zdrcující. Ale co, za Sylvii Testud a za tu líbačku ("neuhýbej") v seníku tu jednu hvězdu přihodím. (05.10.2014)

"Není hezké říkat, že nemáš rád svého otce !!" - "Ale když je to tak, tím hůř.." Přiznám se, že úplně nechápu především většinu výhrad stran mých uživatelských kolegů - Viď, Jani ?! - směrem k dětskému představiteli Rogera Balthazarovi Dejeau de la Bâtie, který se naopak mně osobně líbil moc.. Takový přirozený a především úsporný herecký výkon, který navíc vhodně přispívá k vykreslení nejednoznačnosti a nesnadnému proniknutí do nitra jeho charakteru, od tak malého chlapce se skutečně jen tak nevidí.. Což v důsledku výborně koresponduje i s výkony ostatních v čele se Sylvií Testud, Dominiquem Pinonem či Michelem Galabruem v rámci herecky skvostného lehce starosvětsky natočeného, leč velmi jistou rukou rutinéra Joëla Sériaa, snímku, který skutečně spíš než jiné francouzské klasiky v duchu Mikulášových patálií či Knoflíkové války asociuje skvostnou svěrákovskou Obecnou školu, byť tedy naprosto mimo její poetický rámec plný nostalgie.. Nicméně Rogerův příběh o hledání lásky, uznání a vyrovnání se s rolí syna, který se nedokáže zavděčit otci, mě zasáhl a oslovil silou velikou, zřejmě proto že se v Rogerovi docela poznávám jako člověk nepříjemně upřímný, jehož vztah k otci stejně tak poznamenal.. Navíc, já jsem taky prsař, stejně jako Roger, jen z úplně jiného důvodu..;) (15.01.2015)

Nevím, jestli za to může hlavně dabing, ale musím se přiznat, že kvůli němu jsem vydržel na tento film koukat až do konce. Ti kluci z té pomocné školy tam mluvili jak největší dvacetiletí raplové a vznikla z toho místy docela slušná legrace. Otázka je, jestli to tak myslel i samotný film. Ten je podle mě standardním francouzským dramatem z válečného a poválečného období, ke kterému není moc co dodávat. Francouzi to všechno točí hodně podobně a když Vás nezaujmou konkrétní scény, tak nezbude, než si ty kvality hledat někde jinde. (27.02.2017)

Nic rozporuplného jsem v tomto filmu nenašel. Hoch, s nímž má zvláště prchlivý otec výchovné potíže a staví ho do protikladu k jeho staršímu bratrovi, si přenáší vlivy této necitlivé výchovy i do školy, a tak je vlečen z ústavu do ústavu. V tom, o němž je řeč, poznává velice osobitou pedagožku, která vyžaduje naprostou kázeň a ač se jí děti v polepšovně bojí, po straně z ní mají pro její dosti potrhlé chování dokonce legraci. Rogerovy problémy se přes veškerou jeho snahu vyhrocují a končí jeho útěkem; když se pak navrací, zjišťuje, že právě učitelka Mumu má pro chlapce největší pochopení. Vzpomínám si na spojitost s Tréglovou rolí potrhlého matematika v komedii Škola, základ života. Mumu jsem viděl dvakrát a moc se mi líbil. (10.11.2014)