Réžia:
Robert AldrichScenár:
Lukas HellerKamera:
Ernest HallerHudba:
Frank De VolHrajú:
Bette Davis, Joan Crawford, Victor Buono, Wesley Addy, Julie Allred, Anne Barton, Marjorie Bennett, Robert Cornthwaite, Anna Lee, Maidie Norman, James Seay (viac)Obsahy(1)
Psychothriller vypráví o dvou stárnoucích sestrách, které společně žijí v domě na předměstí Los Angeles. Zahořklá Jane, kdysi ve vaudevillu známá jako zpívající zázračné dítě Baby Jane Hudsonová, se ovšem v dospělém věku dostala do stínu své sestry Blanche, úspěšné filmové hvězdy třicátých let, která je po automobilové nehodě upoutaná na kolečkové křeslo. Zahořklá Jane tak nevynechá jedinou příležitost, aby ji terorizovala. Bezmocná Blanche se nedokáže bránit fyzicky ani psychicky a s hrůzou pozoruje, jak se její sestra propadá dál a dál do naprosté demenci. Jane vytváří pitoreskní hororovou postavu, jejíž hrůzostrašnost vynikne o to víc, když se stará žena oblékne do dětských šatiček. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
(viac)Videá (1)
Recenzie (149)
Jeblo jí... jednoduchá odpověď. Ono se není čemu divit, když máte nejlepší léta dávno za sebou a na krku sestru - otravnou vozíčkářku, které jste možná nechtěně na ten vozík pomohli, čemuž se ale vůbec nevidím, ono mít za ségru takovou vyjukanou pipku jako je Joan Crawford, to by jeblo asi každýmu, nutno ale říct, že Bette Davisové ale jeblo na jedničku, navíc je tady už škaredá jak noc, čili např. děs ze stáří už asi ani nemusela moc hrát. Čili hlavně za excelentně jeblou Davisovou za 4. ()
Od naprosté dokonalosti to dělí jeden dost zásadní problém - nedostatečná psychologie Blanche. Zatímco u Jane je solidně rozpracovaná a podrobná, u Blanche prostě nefunguje. Dlouhou dobu spíš vypadá jako šablona jednoznačného klaďase, s čímž bych neměl problém, kdyby tam bylo naznačeno, proč tak moc věří a spoléhá na svoji sestru, když je na ni evidentně dlouhodobě hnusná, nepřátelská a nepříjemná. Když jí to dojde, tak už je pozdě, přitom kdyby nebyla tak strašně naivní a dobrosrdečná, mohla se z toho všeho dostat dřív. A mě by hodně zajímal prapůvod toho jejího momentálního charakteru. Z toho důvodu to na mě občas působilo krapet nedodělaně + s tím více či méně souvisejí i další nelogičnosti (Proč ten vzkaz z okna nezkusila hodit někdy znova, když třeba byla Jane doma s Edwinem? Proč Elvira uvěřila Jane ohledně toho volna, když je na Jane vysazená a od začátku mluví o tom, že by ji nejradši poslala někam do ústavu?). Z těchto důvodů to prostě nevidím na plný počet a dost mě to mrzí, protože to bylo dost solidní psycho. Sice z roku 1962, ale milionkrát účinnější a v mnoha scénách nepříjemnější, než současné pokusy o něco takového. Dokonalá filmařská stránka, dokonalé herecké výkony (obzvlášť Bette Davis, která Jane zahrála úplně neuvěřitelným způsobem), silně znepokojivá podmanivá atmosféra a hlavně solidně, napínavě a celkem chytře vedený příběh, který i přes ty určité mínusy dokáže dost dobře fungovat a závěr mi přišel skutečně hodně povedený, protože z něj vyplyne jeden dost zajímavý fakt (který mi připomněl konec jednoho nejmenovaný českého (!) film), který celému tomu příběhu dá o to hlubší význam... A vlastně mi i částečně zachránil dojmy ohledně promyšlenosti postavy Blanche. Jo, a když už jsem na začátku psal o té psychologii, musím uznat, že u Jane jde skutečně dost hluboko a líbí se mi, že se s ní neustále pracuje (SPOILER hlavně se mi líbí ta část, kdy zabije Elviru a pak začne strašně panikařit a chovat se jinak než doposud KONEC SPOILERU). To tady skutečně dost cením. A kdoví, třeba tomu časem tu pátou hvězdu přidám - dneska už je to vlastně druhý film, který k tomu u mě vůbec nemá daleko. Silné 4* ()
Spíše než horor jsem ve filmu viděl depresivní, psychologické drama o dvou sestrách, bývalých dětských hvězdách, mezi kterými čas vyvolal rivalitu a následnou nenávist. A pokud je ta, která byla v dětských letech úspěšnější, kvůli nehodě upoutaná na křeslo, závislá na té druhé, nevěstí to nic dobrého. ()
Kde sa dvaja bijú, tam vyhráva tretí. Alebo vôbec nikto, ako v prípade tohto filmu. Vlastne áno, tým tretím je divák, ktorému sa dostáva parádny psychotriler s dvoma hereckými legendami, ktoré hrajú ako o život (povráva sa, že sa na pľaci tiež príliš nemuseli). Baby Jane je veľmi konzistentný film s dusnou atmosférou, na ktorý je veľký problém natrafiť niekde v tv a tak o ňom asi nevie mnoho ľudí. Keď už každý porovnáva so Sunset Boulevard, tak ja pôjdem proti prúdu a poviem, že tento film sa mi páčil viac. ()
Film, kterému pomník postavil seriál Feud: Bette and Joan (2017). Zajímavé to setkání dvou bývalých hvězd samozřejmě je, zajímavý je i posun do jiného žánru, který před válkou nebyl obvyklý. Masky jsou výborné. I ta retrospektivní recepce klasických filmů uváděných v televizi po třiceti letech. Ale to je asi tak všechno. Celý ten poválečný diskurz o tom, že my to děláme lépe a oni to dřív dělali naivně až hloupě čili nezajímavě je vysloveně komický. Těžko měřit kvalitní melodrama s hysterickým hororem o ztracených iluzí. ()
Galéria (73)
Zaujímavosti (23)
- Snímek spustil vlnu hororů označovaných jako "pscho-biddy" nebo "hag-horror“, v nichž vystupovaly stárnoucí dámy v rolích trýznitelek i trýzněných. Mezi ty nejzdařilejší patří Strait-Jacket režiséra Williama Castlea (1964) s Joan Crawfordovou a Aldrichova Sladká Charlotte (1964) s Bette Davisovou. (Pavlínka9)
- Kritik kulturněpolitického týdeníku ÚV KSČ "Kulturní tvorba" Miloš Veselý označil film za "velmi nepovedený" a obvinil americkou distribuci z "prodávání zajíce v pytli" (viz Kulturní tvorba 1963, č. 21, s. 15). (Přemek)
- Film měl být původně barevný. Bette Davis (Baby Jane) byla proti tomu, protože barva by podle ní k smutnému příběhu příliš nesedla. (Kulmon)
Reklama