Big Eyes

Ha-tak tohle jsem fakt nečekal, že ještě někdy uvidím.. Nepitvoří se tam Depp ani Helena. Estetická stránka se obešla bez ohraných, nudných a prvoplánových "burton-spirálek", nikdo tam neběhá v nevkusném latexu ani tam nikdo nerapuje.. Příběh je střízlivý, civilní a vlastně stačila jen trošku barevnější stylizace a pár momentů s velkýma očičkama aby to chytlo správně divnej feeling... Za mě bez debat nejlepší burtonovka od Eda Wooda (a to už je dobrých 20 let pryč). (03.06.2015)

Big Eyes od Tima Burtona je úplně něco jiného, než Tim běžně točí. Kdybych nevěděl, že to režíroval on, tak bych ho na to vůbec nehádal. Jinak je to natočený precizně, jak jsme od něj zvyklí. Vzal si opravdu neobvyklé téma, na kterém se nemohl pořádně vyřádit, ale bylo zajimavý vidět zase něco jiného a bylo to dobré! (16.11.2016)

CITÁT - Kdyby ta práce byla špatná, nelíbila by se tolika lidem............ Příběh má divný hudební doprovod, umělé kamerové barvy a podivné dialogy. Nějak jsem se do příběhu nemohl vcítit. Asi jsem měl velké oči, protože jsem čekal něco trochu víc živějšího. Nejhorší film Tima Burtona, co jsem viděl. Krom "Mars útočí". (20.09.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Tahle burtonovská oddechovka mě bavila. Sice mě narozdíl od jeho ostatních počinů nijak hluboce nezasáhla, ale atmosféra 50. let byla příjemná. Herecké duo - Adams, Waltz - bylo zvoleno perfektně, myslím, že nejlépe ze zvažovaných představitelů hlavních rolí. Je vidět, že nejen Depp a Bonham Carter se do burtnových děl hodí. Hudební podkreslení písněmi Lany del Rey je jen dalším plusem. (24.06.2015)