Big Eyes

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Svěží a umírněný Burton (skoro televizní), ale chybí tomu silné (v případě Burtona autorské) momenty (takové, jako je třeba zastavení vidličky před kamennou tváří kritika umění), nejde ani tak o zápletku, jako spíš o hrdiny, a na ty se výborně kouká (Waltz i Adams!), takže film uteče bez škobrtnutí. 70% (29.01.2015)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Amy Adams. Je neuvěřitelné, že v rozmezí jednoho roku hrála v tomto filmu stejná herečka jako v American Hustle tu luxusní sexy dračici. O to víc mi trhalo srdce celou stopáž sledovat, jak s tichou, neprůbojnou, introvertní šedou myškou a přitom nadanou malířkou umně manipuluje protřelý podvodník. Nesnáším nespravedlnost a tady jsem musel očima posouvat čas, abych byl konečně svědkem satisfakce. Rozhodně vítám, že hlavní role dopadly tak jak dopadly, lepší dvojku než Waltz a Adams by Burton nenašel. A překvapilo mě to i od Burtona. Kdybych to nevěděl předem, asi bych jméno režiséra neuhodnul ani z ničeho neodvodil - navíc bez dvorních herců. Na konci jsem byl dojatý, ve své výzvě dávám podruhé nejvyšší hodnocení. (23.05.2020)

Oceňuju Burtonovu snahu pojmout film vizuálně konečně maličko (maličko!) jinak a obsadit nové herce, ale příběh i jeho konstrukce jsou opět strašně nepromyšlené (a musí si pomáhat banálním vypravěčem) a já se víc a víc utvrzuju v tom, jak moc Burton nedokáže zpodobnit interakce mezi lidmi na nějaké komplexnější úrovni, což u filmu jako Big Eyes už rozhodně vadí. Dokáže vyvolat emoce okamžiku a osobní emoce, ale ne emoce vztahů, proto všechny jeho filmy, kde mají hrát vztahy roli, působí chladně a mrtvě. A tady to není čím zamluvit. Jo a šílený přehrávání Waltze je na hraně snesitelnosti. 2 a 1/2 (17.01.2015)

Za sebe musím napsat, že jsem byla spokojená. Není to oscarový film, to v žádném případě, ale mně se moc líbilo, že nám režisér a scénáristi nepřikrášlovali a nepodbízeli se silně hysterickými momenty a nebo vypjatými scénami, kde nám skřípou zuby, jak máme nervy nadranc, jen aby to divák ocenil a plival pětihvězdy a tak plnil tvůrcům kapsy dolárkama. V tom si cením Tima Burtona, že nic nezveličoval a tak, jak se to stalo, nám to hodil na plátno. Jediné, co mě mírně iritovalo, byl asi Christoph Waltz v roli Margaretina manžela. Jak pobíhal u soudu a jiné scénky, kde trochu přehrával. Tam bych zvolila asi jiného herce, tohle byl jediný kiks při jejich výběru. Amy to zvládla dle mého velmi dobře, protože Margaret skutečně taková žena byla. Poddajná, bláznivě zamilovaná a pak dlouhou dobu jen submisivně poslouchající žena, která si jednou řekla dost a začala v tom směru taky něco podnikat. K tomu výborná retro atmosféra a já zkrátka Margaret fandila, aby do toho šla a získala tak možná daleko víc než jen ty miliony, které vysoudila a to je láska její dcery, potažmo čisté svědomí a za to přece stojí bojovat........alespoň pro mě ano ! (28.02.2015)