Big Eyes

Big Eyes je totálně neburtonovský Tim Burton, ač velké oči ho přece jen prozrazují. Ona, začínající malířka žijící v komplikované době amerických 50. let, on úspěšný malíř toužící po slávě, penězích. Musím říct, že příběh Velkých očí není špatný, ale není to příběh filmový. Ale možná je to tím, že na Timu Burtonovi miluju jeho hry s divákem a jeho fantazii a obojí se tomuhle filmu nedostává. (24.02.2015)

Tim Burton si rád romantizuje hrdiny pokleslého umění, díky jeho Ed Woodovi svět nezapomněl na béčkového (spíše céčkového) poloamatérského filmového neuměla, z něhož Burtonova imaginace vytvořila zbožňování hodnou postavu a z jeho režijních hokuspokusů kultovní dílka v hledáčku filmových nadšenců z celého světa, stejně jako teď idealizuje osudy Margaret Keane, jejíž dílo si přivlastnil její bonvivánský manžel. Problémem je, že za pár let někdo bude muset natočit další životopisný film a vysvětlit v něm, jak je možné, že výše zmíněné filmy natočil tentýž umělec, respektive kdo se v případě Velkých očí za Tima Burtona vydával! Kam zmizela ta typická burtonovská manýra, kde jsou všechny ty originální nápady a ten typický režijní a výtvarný rukopis? Neboť Velké oči jsou v podstatě standardní hollywoodský snímek, který v sobě nemá nic z předešlých Timových filmů. Asi budeme brzo svědky dalšího skandálního uměleckého odhalení! :-) (06.02.2015)

Ten film není ani tak o obrazech a umělcích, když se u něj člověk zamýšlí nad přesahem, jako spíš slušná výpověď toho, jak si schopný lhář bez talentu dokáže ukrást život někoho talentovanějšího (ale introvertnějšího) a celého ho ve svůj prospěch vysát... náhodou dobrej, umírněnej Burton. U soudního procesu jsem se i slušně zasmála. 70% (21.04.2015)

Měl jsem z Burtona pocit, že režisérsky trochu stagnuje (přeci jen Dark shadows byl opravdu hrozný film), ale v Big eyes mi opět ukázal, že mu to ještě hezky točí. Tenhle snímek mi svou laškovností trochu připomněl některé věci od Woodyho Allena - a stejně jako Allen, tak i Burton vsadil na kvalitní herecké tahouny, kterými v tomto případě byli Christoph Waltz a Amy Adams. (26.11.2015)

Námět nabízí strašně moc zajímavých tématických háčků, na které by se mohl zavěsit. Pro mě je to zejména ten potenciál studie submisivních tendencí a existenciálních krizí předměstských žen v domácnosti, mezi které protagonistka patří i s tím vším day time drinking, zmateným dobrosrdenstvím a sklony k esoterice. Sympatetizující biografie, která ale nedokáže plně zakrýt skutečnost, že její aktérka není nijak zvlášť inteligentní, aktivní ani vlastně zajímavá, je pro mě skvělá filmařská výzva a dokážu si představit režiséry, který by z ní mohli udělat stěžejní dílo, jmenovitě mě napadá Andrew Niccol nebo P.T.Anderson. Burton samozřejmě toho není ani náhodou schopen, protože neumí pracovat s postavami jinak než jako s karikaturami. Amy Adams to naštěstí uhrává po svém a tu křehkou uzavřenou jalovost tiché dobré ženy v pozadí vystihuje prvotřídně. Naprosto to ale nedává miscastlý Waltz, podávající jeden z nejhorších hereckých výkonů dekády, skrze nějž zjevně prosakuje šílený odpor tvůrců k jeho předobrazu. Scéna házení sirek je jednou z nejdebilnějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. (01.04.2024)