Brakýři

Neuspěchaná až naivně starosvětská televizní inscenace 1)  nepřekročí limity své doby a svých tvůrců. Nabízí příjemnou atmosféru, studiové prostředí a je vidět, že si autoři s dílem vyhráli. Přesto však je cítit jakási falešná nota a inscenační křeč._____ 2)  Možná to souvisí s hereckými výkony. Ty nabízejí rozsáhlou škálu od vynikajících (53letý Petr Haničinec - šéf Brakýřů) přes nijaké (většina ostatních) až po vyloženě špatné (21letý Lukáš Vaculík - syn hostinského) či takové podivné (31letý necharismatický Vladimír Kratina - nováček Jack nebo 36letý Miloš Skalka - novinový zpravodaj)._____ 3)  Celá umolousaně pomalá inscenace nakonec nepřináší žádné překvapení. Jackova totožnost je divákovi zřejmá brzy po příjezdu a napětí je v díle pomálu. Doylův styl, kdy k odhalení dojde v posledních minutách, je cítit. Ovšem na rozdíl od nečitelných Holmesových šarád to zde bylo velice prosté a zřejmé dlouho předtím._____ 4)  I hudební podkres zpívajícího Zdeňka Rytíře a Tučňáků působí poněkud nepatřičně._____ 5)  Zajímavě působí až 2. pointa ve stylu italské mafie, která podtrhla ideové vyznění díla._____ 6)  Vlastně je to dobrý fór. Tvůrcům se podařilo z běžného příběhu Sherlocka Holmese a doktora Watsona Údolí strachu (The Valley of Fear) vydaného v roce 1915 zcela vyšachovat Sherlocka Holmese i doktora Watsona (!) a klasickou Doylovu detektivku předělat na sociální román o organizovaném zločinu v Americe. Socialistická televizní dramaturgie nepochybně s radostí sáhla po podobném tématu, tím spíš, když zednářská lóže (taky pěkní lumpové, že, soudruzi) se profilovala jako banda zločinců už v knižní předloze. Celé věci přidala na pikantnosti ku-klux-klanová prezentace, takže věci neznalý divák si pospojoval všechno dohromady do žádoucího obrazu._____  7)  V zájmu objektivity je třeba dodat, že povídka Údolí strachu má dvě části - v první klasicky vyšetřuje Holmes zločin někde v Sussexu, aby pak v jakémsi prequelu (2. část, odehrávající se v Americe) autor vysvětlil, jak to celé vzniklo._____ 8)  Noc je temná / temnější pro cizince na cestách / bratr bratru podá světlo / bratr sám je pro bratra světlem / Mraky jsou těžké / ale rozplynou se navždy. (27.07.2022)

Parádní dobrodružný příběh s westernovými prvky, ve kterém Vladimír Kratina bojuje s organizovaným zločinem (kluci maj hábity jak z ku-klux-klanu, jen ti černoši tam nějak chybí). Osobně to mám zafixováno jako Kratinovu životní roli. Za zmínku stojí taktéž Petr Haničinec jako šéf záporáků (i když taková záporácká liga jako v případě jeho Boška z Jakuba skláře to pochopitelně není). A z pódia v báru na vše dohlíží Michal Tučný, odpovědný vedoucí. (18.08.2018)

"Brakýře" jsem na CSFD marně hledal několik let a ani mé úsilí o jejich nahození nikam nevedlo, protože jsem nebyl schopen najít bližší údaje o této výborné televizní inscenaci. Po delší době jsem je zkusil vyhledat a ejhle - dobrá věc se podařila :-) . Kleopatřin komentář mi mluví z duše, za sebe bych ještě z hereckých představitelů kromě vynikajícího Kratiny vyzdvihl "rodinné" trio Shafferových - Zdeňka Řehoře, Janu Švandovou a Lukáše Vaculíka, který v roli Ettiina bratra opravdu exceluje. Nezapomenutelná je i titulní píseň s textem a v podání Zdeňka Rytíře, kterou s jinými slovy pod názvem "Hallo, Mr. Dejavu" později nazpíval i Michal Tučný. (16.10.2010)

Dvoudílná inscenace podle povídky A.C.Doylea, po níž jsem se léta pídila (a nakonec ji vykutal kolega pávek - děkuji), protože mi tu zásadně chyběla. Dodnes si pamatuji: 1) okouzlujícího hipíka Kratinu, který vyšetřoval inkognito masakr jisté farmářské rodiny kdysi kdesi v Americe (ku-klux-klanem to zavání, bílé kutny uvidíme), 2) průpovídku, dle níž se poznávaly spřízeněné brakýřské duše - "noc je temná - temnější pro cizince na cestách - bratr bratru podá světlo - bratr je sám bratrovi světlem" - a za 3) neskutečně přitažlivou a podmanivou atmosféru, která by mě přirazila k televizi i dnes, ať už by to mělo dopadnout jakkoli :). (14.03.2010)

Tématicky silná televizní hra o počátcích organizovaného zločinu ve Spojených státech amerických. Podobným způsobem vznikl např. Ku-klux-klan a řada dalších organizací. Slušně obsazené, takový Jiří Bartoška v roli majitele pohřebního ústavu, který přibližně polovinu svých klientů posílá na onen svět sám, představuje skutečně mrazivou postavu, kdežto Petr Haničinec náleží k zakladatelské elitě organizace, která si neuvědomuje, že společnost se vyvíjí a organizovaný zločin se těm změnám musí přizpůsobovat. Celkový dojem: 75 %. Mrazivý závěr napovídá, že boj s chobotnicí nikdy neskončí. (29.03.2010)