Luther

Perfektní. Detektiv, co bojuje sám se sebou a nutně nemusí být cynickým protivným samotářem, stačí být jen samotářem . Bere na sebe zodpovědnost za své činy a má zajímavý vztah s psychopatickou vražedkyní. Líbil se mi přístup k jednotlivým případům, kdy se jeden táhl i přes tři díly a většinou, i když byl ukončen, rozehrával další dění. Scénář se zároveň nebojí zbavovat důležitých postav, a to tak že i jejich úmrtí mají svůj důvod, nejsou tady rozehrány žádné zápletky, které by nebyly ukončeny. Komplexnost a vícevrstevnost je to, co se mi na Lutherovi líbilo. (04.09.2014)

Londýn - životem pulsující gigantická metropole, která se pyšní luxusními ulicemi, chrámy konzumu, univerzitami, bankami či muzei. Jenže o nich seriál nevypráví a v jejich interiérech se jeho příběhy obvykle nedějí. Hrdinou seriálu je totiž policista, který se specializuje na nejtěžší zločiny a jeho úkolem není pohybovat se v příjemném prostředí rezidenčních čtvrtí mezi počestnými daňovými poplatníky vedenými těmi nejlepšími úmysly a vykonávajícími ty nejušlechtilejší skutky. Jeho údělem je prohrabávat kal na dně, odkrývat špínu, mařit záměry psychopatů a zločinců vedených nenávistí, touhou po pomstě nebo po majetku. Z řady dalších seriálů podobného ražení Luthera vydělují postavy. Luther je totiž posedlý svou prací a obětuje jí i své rodinné zázemí. Jeho nasazení a intuice z něj dělají nadmíru nebezpečného soupeře podsvětí, jenže jeho protivníci taky nejsou žádná béčka a dokážou zasadit úder na tom nejcitlivějším místě. Luther není seriál o kapsářích nebo kasařích, ale o velkých nočních můrách moderních společností a velkých měst. Je o teroristech, vyděračích či sériových vrazích. Ty zločiny jsou někdy až příliš monstrózní, Lutherova intuice přehnaná a zápletky či vztah mezi hrdiny poněkud vykonstruované, ale postupem času jsem se naučil vnímat Luthera jako realističtější a míň umělohmotnou obdobu zábavných sérií typu Dextera. Z Luthera jsou cítit skutečné emoce, páchne to tam tu přízemní, tu heroickou člověčinou. Jeho rozhodování o životu a smrti dvou žen, které pro něj měly zásadní význam a představovaly hodnotový protipól, který se v každém z nás neustále sváří, považuju za jednu z nejsilnějších seriálových scén, které jsem kdy viděl. Navíc postava inteligentní a nevypočitatelné Alice Morgan patří k těm nejcharismatičtějším padouchům, kteří kdy měli tu čest bavit publikum na televizních obrazovkách, a jejich vzájemný vztah s Lutherem je asi tím nejpošahanějším a zároveň divácky nejvděčnějším, jaký kdy vytvořil scénárista mezi kriminalistou a pachatelem zločinu. Tak sympatickou psychopatku jsme tu myslím ještě neměli... Celkový dojem: 95 %. (04.09.2014)

Nejdříve přišli George Gently spolu s Wallanderem, poté se připojil Sherlock a mezi ně se vklínil Luther. Čtyři jména ze stáje BBC One, všechno kriminálky, které sice mnohé spojuje, ale přesto je každá úplně jiná. Tam kde jsou první dva jmenovaní (nejlepšími možnými) zástupci klasického "oldschool" přístupu k žánru (jeden v šedesátkách a druhý v současnosti a oba výrazně po svém), tam kde ten třetí je jejich (nejlepším možným) přesným opakem, tak tam je Luther nikoli mezi nimi, ale na čtvrtém vrcholu pomyslného čtyřúhelníku, byť především díky závěrečným dvěma epizodám, které do té doby "jen" nadstandardně kvalitní seriál tahají do nepoznaných výšin. První čtyři epizody totiž zaujmou charaktery a především pnutím v originálním "vztahu" Johna a Alice (úplně vidím crossover Dexter Morgan meets Alice Morgan). Zase až tak ovšem nezaujmou případy samotné. Ty nejsou vůbec špatné, ale obdobné jste již jistě viděli i jinde a tak si říkáte "řešte osobní rovinu, řešte osobní rovinu". No a ono to přijde, nebojte. A jakmile to přijde, tak tolik nekompromisních zvratů a intenzivního napětí, aby jeden pohledal. A stejně by nenašel. Ve druhé sérii (dva samostatné případy rozdělené do čtyř dílů) si tvůrci naštěstí uvědomili v čem byli nejsilnější během první sezóny a zkombinovali tedy vypjatost a nekompromisnost v osobní rovině s "běžnými" případy. Je to taková zlatá střední cesta mezi oběma přístupy z minulé sezóny, která mírně drhne snad jen v prvním rozjezdovém dílu a především v tom, že Alice by to chtělo podstatně více (a hlavně jejího sexy "mig-mig"). A Elba v roli znatelně roste; jestli minule mohly nějaké hnidopišské výtky na jeho výkon být, tak zde už je to bez debat naprosté splynutí s postavou. Třetí série je ovšem nejen usnutí na vavřínech, ale i pád z nich. Tuctové, nedotažené a zacyklené ve schématech minulých sériích. Autoři se snaží o osudovou linii, ale v závěrečné epizodě je Luther odsunut na třetí kolej. A tak je to tu se vším; spousta dobrých motivů, spousta nápadů, ale vše tak nějak vyzní do ztracena. I ten návrat Alice je takový nijaký. Elba táhne co to jde, ale nemohu si pomoct, že celá linie s vnitřními záležitostmi je blbá až hrůza. A ve stínu dějové linie (a ostatně i stylu) Line of Duty to zarazí o to více. Stále nadprůměr, ale i tak jde o znatelný pokles kvality. Čtvrtá série pak hraje na jistotu a recykluje to, co fungovalo nejlépe. Což možná nepotěší, ale na ploše pouhých dvou epizod to nesporně funguje; o tom žádná. S1: 4/5 S2: 4/5 S3: 3/5 S4: 4/5 (20.02.2011)

Luther mi svým konceptem a vývojem hodně připomínal Sherlocka, nicméně se mu pouze šlape na paty. Elba hraje detektiva naprosto skvěle, ale jeho dedukce, uvažování není podpořeno tak prošpikovaným scénářem. První série mě příliš nechytla a první epizody nejsou nikterak výjimečné ve srovnání s jinými žánrovkami. Druhá a třetí série přebírají otěže a chytnou velké tempo. Člověk se sžívá s postavami, zápletky jsou výborně stupňovány a konečně jsem dostal přesně to, co jsem od seriálu očekával. Čtvrtá série se zbytečně snaží navázat na téměř zakončený konec třetí série. Luther už šlape na místě v nezajímavém případu a nové postavy již nemají prostor tolik vyniknout. Spíše zbytečnost, kterou ani neberu v potaz. Celkově se seriál povedl, i přes nedávné zhlédnutí Sherlocka, kdy mám tendenci srovnávat a trošku to ubírá na objektivitě.......8/10 (18.05.2017)

První řada výborná. „Mám to na háku“ polda, jehož totální vnitřní rozervanost hraničí s antickou tragédií a jehož konfrontace se svůdně psychopatickou Alicí připomínají introspektivní pohledy do zrcadla, které vám odhalí i to, co byste nejraději zakopali hluboko pod zem. K tomu nepříjemně realistické zločiny, jež jsou spíše impulsem k psychologickým hrám mezi vyšetřovateli a vyšetřovanými (nejčastějšími oběťmi jsou policisté) než ke standardnímu odhalování vrahovy identity (která je většinou brzy odtajněna). A samozřejmě zdrcující finále, vyhrocené skoro stejně intenzivně jako finiš třetího dílu Sherlocka, které hrdinovo neštěstí dovádí až na hranu autorského sadismu. Druhá série se svou neředěnou vážností a stupňovanou brutalitou zločinů tu hranu překračuje. Příliš často a nápadně se předpokládá, že se zlosyn zachová určitým způsobem a, ejhle, on se tak opravdu zachová. Tvůrci zužitkovávají snad každé z klišé supertemných kriminálek, jež jsou shazovaná v A Touch of Cloth. Jako kdyby jim stačilo, že Luther je v háji a už se nenamáhali jeho postavu někam dál posunovat. Takže jenom vyměnili Alici za jinou vykolejenou, ale mnohem méně zajímavou dívčinu, která by mohla být nanejvýš protagonistovou dcerou, nikoli jeho temnou stránkou. Lutherovi vnitřní démoni byli vůbec dost zkroceni (v poslední epizodě se chová jednoduše jako magor, ne jako muž až fanaticky oddaný svým zásadám) a to navíc v zájmu scén silně čpících sentimentem. Pravdou ovšem je, že Elba, obdařený mimochodem přesně tím typem charismatu, které potřebuje představitel Bonda, předvádí konstantně fenomenální výkon a některé nepříjemně konfrontační voyeristické záběry kruťáren vybízejí k obsáhlejší studii o zobrazování násilí v televizních detektivkách. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Traffic, SarumanKo (09.12.2012)