Magadheera

S.S. Rajamouli se tímhle snímkem evidentně rozcvičoval na Baahubaliho. A znovu ukazuje svoje oblíbené trademarky: propletené příběhy, pomstu, humor, převtělování, heroická gesta i postoje, nápaditou choreografií soubojů, majestátní stavby a vodopády (Všimli jste si? Rajamouli vodopády fakt miluje.). I když velkoleposti a nadsázky Baahubaliho tenhle snímek nedosahuje (konec konců ani jeho rozpočtu), pořád je na co se dívat. A to zejména ve scénách z pseudostředověku. Současnost je trochu natahovaná, takže chvílemi moje pozornost nebyla stoprocentně upnutá k filmu. (15.12.2017)

To je tak neuvěřitelně fenomenálně a korunovaně blbý, až je to naprosto dokonalý....část historická stejně jako ta moderní :P Škoda jenom, že samotné sledování, je dost náročné, protože smát se tak dlouho prakticky v kuse dá zabrat....i když uznávám, že i tady se dají najít scény a momenty, které skutečně a bez ironie stojí za to vidět a vychutnat si ;) (22.01.2012)

Jediné, čo stálo za to, bola pasáž z minulosti. Najmä pieseň Dheera a jej klip. Inak skôr podpriemerné, gýčové, a nedomyslené dielko. Ešte aj hlavní predstavitelia boli otravní. Kajal sa mi zatiaľ páčila iba v Chandamama, tu pôsobila strašne strnulo a nepresvedčivo. Ramovi aspoň pekne poletovali vlasy vo vetre :D Hudba inak celkom dobrá, hneď dve itemovky potešili. (01.05.2011)

Telugský velkofilm by zřejmě sice rád snesl srovnání se stoicky brilantním bollywoodským eposem Jodhaa Akbar (2008), ale jeho kvalit samozřejmě nedosahuje. Nicméně po úvodní hodince pominutelného se i Magadheera stává velmi zábavným filmem. A absolutním kouzlem po přestávce, která avizuje návrat o 400 let zpět. Zatímco do té doby se zdála cesta za rozuzlením z minulých životů tématem pro jednotlivce, vrcholem je pak samozřejmě souznění obou hlavních milenců. Je tu samozřejmě hodně dílčích ale, ale stejně jako Bhairava dostál své povinnosti i lásky, tak se proměnil jeho současný obraz od namachrovaného hošíka v legendárního hrdinu. Herecké výkony Rama Charana Teji a Kajal Agarwal pak celku dodávají určitou dávku opravdovosti. Takže já jsem spokojená. (04.10.2012)

Snad nikdy mne nepřestane udivovat povšechná kvalitativní nevyrovnanost jihoindických filmů, která se týká i zatím nejdražšího a zároveň nejvýdělečnějšího telugského snímku Magadheera. Podobně jako nedávno u Aadhavana nebo Alluda Majaka jsem měl dojem, že výsledek je sestřihem z dvou různých filmů, na nichž pracovaly dva různě talentované štáby. Jeden z těch původních filmů byl výpravný příběh ze středověku nabitý atmosférou, velkolepými digitálními triky, skvělou hudbou a výbornými souboji, zatímco druhý patřil někde do katogorie průměrného telugského romantického akčňáku, kde na každý pátý pěkně komponovaný záběr připadal jeden mizerný a nedobře zaostřený. Paradoxní je, že středověká pasáž, bez níž by film smetly vody průměru, je vlastně jen takový hodně dlouhý flashback a vyprávění by mělo stát na scénách ze současnosti. Ty ovšem působí spíše jako nutný (a hlavně levný) doplněk, který měl z čtyřicetiminutové trikové exkurze do minulosti udělat regulerní celovečerní film. Více zde: http://bollybaz.blogspot.com/2010/03/magadheera-tak-trochu-nevyrovnany-boj.html (10.03.2010)