Magadheera

S pobavením sleduji rozporuplná hodnocení, kdy někdo neváhá vytasit dvě hvězdy a jiný pět. Toto je můj první indický film, takže srovnávat mohu pouze s představami, které jsem si udělal na základě mnoha převážně pozitivních komentářů jiných lidí. A rozhodně nejsem zklamaný. Žádné komenty vás ale nepřipraví na tu záplavu pozitivní a mile naivní energie, která z tohoto filmu sálá. Že se bude tančit a zpívat, to jsem věděl, že to bude o lásce a bude tam i spousta akce, jasně, proč ne. Ale tady se člověk musí usmívat snad všemu a není to myšleno zle. Milostná poetika je vtipně roztomilá, herci dělají kukuče, které jim nelze vyčítat, všechny postavy jdou vstříc osudu bez blbých řečí a s pochopitelnými motivy, mluví se chvíli hindsky, chvíli anglicky, režie je hravá...v záběrech se vám třeba objeví animovaná létající láhev, triky jsou srandovní, ale ani na chvíli vás nenapadne si pohrdlivě odfrknout. Chápu všechny ty dvojhvězdičkáře, odkojené Hřebejky, nebo Hollywoodem. Je to přepálené, předlouhé, přepozitivní, přebarevné...překrásně praštěné. Jako červená nit, se těmi skoro třemi hodinami vine milostný příběh, který se zdá být většině evropanů moc milostný, moc poetický, moc jinak romantický, fatální...ale ve skutečnosti je to stejně plnokrevný příběh, jako má Romeo a Julie. Jen je v tom východním podání mnohem víc happyendovský. Navíc pokud budete mít chuť se zamyslet, zjistíte, že podobné filmy mohou mít na mlaďochy velmi dobrý vliv pro vnímání mužských a ženských principů. Herce neznám, ale nepochybuji o tom, že mají spoustu fanoušků. Jsou to ukázkové exempláře své kultury...krásní lidé a hlavní ženská hrdinka...ta je k sežrání. Tvůrčí záměr je jasný, provedení je bezva...nenapadá mě, proč takový film kritizovat. Je točený pro radost. A podařilo se...já se bavil velmi dobře. (13.12.2016)

Pustím, koukám, zírám, nechápu. Tanečně-pěvecké číslo = šok č.1 (pak se tento šok opakoval asi 5x - pro mě opravdu pokaždé šok). Koukám kolik to má hodin = šok č.2. Koukám dál a nevěřím svým očím, otvírám ČSFD 68% a nevěřím svým očím = šok č.3. Pak už jsem to nějak moc nepočítal, ale bylo jich ještě pár. Někdo píše, že druhá hodinka už je lepší, dotrpím první a čekám co bude dál a NIC. Ale jo, párkrát mě to pobavilo jak je to "blbý" a hlavní hrudinka měla opravdu krásný skoro všechno, tak to bylo snesitelné. ** hlavně za hruď hrudinky a mega úlety jako závěrečná scéna s jeepem a vrtulníkem. (04.11.2013)

Z těch, co jsem viděla, zatím asi nejuzpívanější a nejutancovanější Rajamouliho kousek. Ale docela se to dalo, Charan je tu pekelně uhrančivý, scény mají hloubku, když potřebují, jindy jsou odlehčené a s humorem. Je to snad poprvé, co jsem se u indického filmu od srdce zasmála. No a celá pointa je zase "larger than life" - jako ostatně u Rajamouliho vždycky. Takže dobrý. Tedy za tři ;) (10.04.2023)

Absolutně souhlasím s uživatelkou šarkou:-) kdo neviděl, neuvěří,současnost, minulost, tanec, láska,válečná tažení, posvátná místa Indie, bojová umění, velmi, velmi charismatický Ram Charam v tomhle spektáklu rozděleném na dvě historické doby.Energie, která na vás přejde, ať chcete ,či ne.....prostě a jednoduše pět hvězd:-) (16.08.2013)

S.S. Rajamouli se tímhle snímkem evidentně rozcvičoval na Baahubaliho. A znovu ukazuje svoje oblíbené trademarky: propletené příběhy, pomstu, humor, převtělování, heroická gesta i postoje, nápaditou choreografií soubojů, majestátní stavby a vodopády (Všimli jste si? Rajamouli vodopády fakt miluje.). I když velkoleposti a nadsázky Baahubaliho tenhle snímek nedosahuje (konec konců ani jeho rozpočtu), pořád je na co se dívat. A to zejména ve scénách z pseudostředověku. Současnost je trochu natahovaná, takže chvílemi moje pozornost nebyla stoprocentně upnutá k filmu. (15.12.2017)