Okresný prebor - Posledný zápas Pepika Hnátka

Jedna věc je nahlížet na tenhle film jako na obyčejnou komedii plnou skvělého situačního humoru. Ovšem ještě více nežli seriál je Poslední zápas Pepika Hnátka skutečným okresním přeborem, tedy dokonale harmonickým a slastným pohledem na složité fungování a trpké starosti jednoho malého provinčního klubu, který dovedl Prušinovský se svým otevřeným přístupem až na post nejlepší vesnické komedie od Menzelovy Vesničky střediskové. Kromě jeho režie má hlavní zásluhu především Miroslav Krobot, který je coby kovaný sparťan a tvrdý zastánce osvědčených postupů(kopni to dopředu a trefuj zařízení!) naprosto dokonalý a hlavní roli zvládá tak suverénně, jak to jen jde. Stejně tak Ondřej Vetchý opět potvrzuje, že v současnosti patří mezi nejlepší české herce, a jeho výkon je prostě neskutečný. A vůbec celé herecké obsazení nemá chybu, a pokud jste člověk alespoň částečně se pohybující kolem vesnického fotbalu, minimálně jedna postava vám bude připadat více než povědomá. A v tom je právě ta největší síla, ale zároveň možná i trochu slabina Okresního přeboru, protože fotbalový odpůrce plně porozumí všem fórům, narážkám nebo samotnému Hnátkovu životnímu postoji asi jen těžko. Ale pokud milujete fotbal stejně jako já, musíte uznat, že Prušinovský to odtrénoval doslova bez ztráty bodu. 85% (17.09.2012)

Pjequel s Kjobotem. O čutání, kde o tu kopanou vlastně nejde a to ani v djuhé lajně. Lidová „ne-zase-až-tak-moc“ komédie, kde „lidová“ není synonymem pjo fekálnost, pokleslost a bujanství jako u Tjošky. Kdyby si Pjušinovský zbytečnou malou domů v závěječné dvacetiminutovce, kdy to ztjácí tah na branku, nepodjazil nohy, tak... Ale jakýpak copak. Pjostě dobjý! Jen ti Slávisti zase budou bječet. (30.03.2012)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)

V kině jsem na tomto filmu nebyla a dnes jsem ho v televizi viděla poprvé, přičemž nemůžu skrýt mírné rozpaky. Slabé čtyři hvězdičky a to s přimhouřenýma očima a se zatnutými palci na nohou. Seriál jsem si vychutnala a patří do mé topky, film je taky fajn jenomže mi tam chybělo to něco co si mě udrželo od prvního do posledního dílu v sérii o fotbalistech Slavoje. Bylo mi opět požitkem bavit se hereckým uměním Ondřeje Vetchého, který tady opravdu dokonale zahrál cholerického a cílevědomého kapitána a mám i ráda zádumčivého Miroslava Krobota. (07.09.2013)

Krásný film. Jsem fotbalově negramotný, ale stejně jako u seriálového Okresního přeboru to ani tentokrát nebyl žádný hendikep. Poslední zápas Pepika Hnátka je skvěle napsaný, obsazený i zahraný a hořkosladkou atmosférou mi připomněl klasiky Hogo fogo Homolka či Hoří, má panenko. Díky za něj, už dlouho jsem se (u českého filmu obzvlášť) tak od plic (a od srdce) nezasmál, nedojal a nezamyslel naráz. (19.09.2012)