Slávnosť v botanickej záhrade

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Je to hodně zvláštní. Krásně natočený poetický experiment, který strašně hýří barvami, vypadá, jako kdyby ho natočili hippies a taky je strašně uřvaný, až už mi to začínalo vadit. Co tím chtěl básník říct jsem asi pobral, nicméně zaujalo mě tak na půl. Některé scény zajímavé, jiné vůbec, některé hezké, jiné uječené a přehnané. Celkový dojem ale mám prostě průměrný a tak i Slávnosť v botanickej záhrade budu hodnotit průměrně, protože jsem to sice bylo rád, ušlo to, ale nějaké silnější pocity z toho nemám. Jen ten, že to byl strašný chaos a něco takového se za Československa (v současnosti už snad jen v rámci amatérských filmů) vidělo fakt jen ojediněle. Hodně tomu filmu ale pomáhá kamera a taky úžasná hudba, která se do toho všeho naprosto perfektně hodí. Slabé 3* (13.03.2021)

Kaleidoskop ľudských osudov a básnické črevo vidieckej absurdity, pri ktorého sledovaní som mal ustavičný pocit, že všetkým zúčastneným v žilách zjavne kolujú isté povzbudzujúce látky. Každopádne, zábava je to preveliká, až som sa takmer zahrdúsil zabehnutým orieškom. A áno, má to v sebe aj zopár zaujímavých myšlienok. Len sa cez seba tak akosi prepletajú... 80% (15.01.2015)

Nadšené básnické svědectví o imaginativní moci květnic, jejích obyvatel, rostlin a mříží, která má platnost hlubokého vyznání a tvářnost (zdánlivě) ledabylé karnevalové hry. Jen málokdy mi zatím ve filmu přišla podobnost rostlin a lidí tak závratná. Alespoň na rub listů si znamenám verše Milady Součkové: "Violko v úvoze u silnice / poženou přes tebe kavalkádu / trse violek, svitku poezie / drne vyrvaný kopytem v trysku! / Violko vonná v parku zvěřince / vysetá v květnatou arabesku / cítíš zápach? potěš smutnou šelmu / trse violek, svitku poezie! / Violo z údolí Ilýrie / proměno na úbočí sonetu / proto tě miluji poezie / pro tvůj list, podkovu kopytníku / pro tvou zvláštní rudou plnou trysku / pro tvůj klid nesmrtelné květnice." (05.02.2014)

Jeden z naprosto nekompromisních a nedoceněných experimentů československé nové vlny a zároveň taky jeden z obrazově nejkrásnějších českých filmů vůbec. Havetta vyrobil postmoderní koláž z různých symbolických výjevů. Paradoxně v jejich interpretaci se nemá smysl rýpat a hledat nějaký komplexnější výklad. Neboť v prvé řadě je to groteska, bakchanální oslava radosti filmového pásu a jeho kouzel (jakož i lidské hravosti jako takové). Ostatně bakchanálie jako něco, co stojí mezi uměním a svátkem, je zde klíčovým slovem. Jednalo se o slavnosti erotismu, vína a zábavy, které byly z velké části velkou divadelní improvizací, z podstaty nekauzuální, nenarativní, nesměřující k vyustění. A Havettův film je na tom velmi podobně, jenom k tomu všemu přidává i fantastickou stylovou stránku v čele s Šimončičovou kamerou, perfektní hudbou a nápaditými přechody zvuku a obrazu. Moje nadšení je podobné jako kdysi po shlédnutí Jirešovy Valérie a týdne divů. (10.08.2018)