Réžia:
Richard FleischerKamera:
Ernest LaszloHudba:
Leonard RosenmanHrajú:
Stephen Boyd, Raquel Welch, Edmond O'Brien, Donald Pleasence, Arthur O'Connell, Arthur Kennedy, Barry Coe, Ken Scott, James Brolin, William Redfield (viac)Obsahy(2)
Agent CIA Grant pomůže československému vědci Janu Benešovi utéct do Spojených států. Avšak tam Beneše málem zabijí nepřátelští agenti a vědec zůstane v kómatu s poraněným mozkem. Americká armáda má eminentní zájem na tom, aby Beneš žil. Vědec totiž zná způsob, jak vyřešit problémy spojené s novým vynálezem, použitelným v armádě i v lékařství. Tím vynálezem je schopnost zmenšit věci i lidi na velikost mikrobu a dopravit je například do lidského těla. A právě to nyní tým specialistů udělá. Grant se musí jako bezpečnostní dohled přidat ke čtyřem odborníkům, kteří jsou ve speciální ponorce dopravení injekční stříkačkou do Benešovy tepny. Jejich cílem je proniknout do vědcova mozku a tam laserem uvolnit nebezpečnou krevní sraženinu. Jenže brzy nastanou nečekané problémy. Pro výpravu miniaturních vědců začíná závod s časem, s Benešovým imunitním systémem i s neznámým sabotérem… (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
I v době počítačových triků působí efekty Fantastické cesty velmi dobře. Aby ne, když na výtvarných návrzích se podílel sám velký surrealista Salvador Dalí! Pouť miniaturní ponorky lidským tělem se tak stává dobrodružstvím ve velkolepém světě, který všichni obýváme, a přesto je pro většinu z nás zahrnut tajemstvím a nepoznáním. Srdce působí jako obří chobotnice, která se v pravidelných intervalech nadýmá a zase splaskává. Srdeční chlopně jsou krápníkovými jeskyněmi, žíly a tepny tunely do nebezpečí. Modely srdce, mozku, tepen i žil dosahovaly obří, až stometrové velikosti. Poprávu tak obdržely Oscara. A jestliže červené krvinky připomínají pouťové balonky, či neškodné trepky, pak bílé jsou pravými predátory! Příběh je prostší, o napínavé scény však není nouze. A pak, krásná Raquel Welchová je opravdu kus! ()
Na svou dobu to má dost slušný a působivý vizuál, který je na celém tom filmu tím nejlepším. Jinak to je totiž dost průměrné a zbytečně rozvleklé. Chápu, že je to utahané právě kvůli tomu, aby to ze světa uvnitř lidského těla ukázalo co nejvíc, ale právě proto Fantastické cestě chybí nějaká silnější atmosféra, napětí nebo cokoli jiného, co by z toho kromě vizuálu udělalo pořádný zážitek. A nic nezachraňují ani postavy, které jsou prostě taktéž průměrné a ne zrovna zajímavé, ačkoli hlavní hrdina se sem tam pokusí o vtipnou hlášku a ne vždy zrovna povedeně. Je taková příjemná jednohubka, ale nic víc. Btw, dost by mě zajímalo, proč ten vědec má být zrovna československý :D Hrál ho teda Francouz, ale naštěstí v tom filmu skoro vůbec nemluví, protože pochybuji že by češtinu (nebo aspoň angličtinu s takovým přízvukem) ovládal... 3* ()
Být mladší, tak jsme z podobně laděného snímku určitě více nadšený. Prostředí pohádkově zajímavé, ale současně věděcky věrné přináší zajímavý pohled do lidského těla a dává možnost maximálně využít stávajících efektů. V roce 66 však efekty zdaleka nebyly na dnešní úrovni, ale přesto působí velmi zajímavě a dobře, což dokazují i dva Oskaři(da speciální efekty a výpravu), které si film jednoznačně zaslouží. Sci-i příběh má slušné tempo a představuje vnitřní vesmír (jak je i název podobného filmu s Meg Rayn:)) poutavým způsobem. Bohužel, jak jsem řekl, dříve by to pro mě byla možná i bomba na hranici 4-5, ale dnes už mě to tolik neohromí, takže slušné 3*. ()
Staré dobré sci fi klasiky majú svoj historický význam v tom, že na rozdiel od súčasných cirkusových 3D predstavení prinášajú väčšie ako malé množstvo filozofie a množstvo podnetov na zamyslenie. Vizuálna stránka filmu, v ktorom sa museli tvorcovia výnimočne činiť, aby dosiahli požadovaný efekt, je grandiózna. Nech si myslí každý, čo chce. Už nikdy nezabijem mravca. ()
Tahle „scifárna“ možná v době vzniku dokázala na tehdejší publikum zapůsobit, u současného diváka je však tato šance mizivá. Jestli bych měl jmenovat alespoň něco, kvůli čemu se má na tenhle film smysl dívat (i když ho rozhodně nedoporučuju), byl by to Donald Pleasence a alespoň po nějakou část stopáže docela solidní detektivní složka filmu hledající sabotéra ve vlastních řadách, to je bohužel vše (ok, pánská část publika by si ještě teoreticky mohla přidat Raquel Welch v upnuté kombinéze, ale popravdě řečeno, spíš mě ty detailní záběry na ni nutily k úsměvu, než aby ve mně vyvolávaly nějaké choutky). A vůbec celý film na mě působil víc směšně než jakkoliv napínavě nebo nějak zvlášť zajímavě, až ať už šlo o slabé triky (i na tehdejší dobu), scénáristické berličky (zvláště náhlé prosvícení myslí obou vojenských pohlavárů mě málem sundalo ze sedačky) nebo pojetí času (ještě bych snad byl ochotný přistoupit na to zpomalené odpočítávání v lidském těle, i když opravdu jen s velkým sebezapřením, ale v žádném případě ne tomu, které probíhalo v laboratoři). A jako Čech nevím, jestli se mám stydět za hloupost tvůrců nebo naopak být potěšen tím Benešem (asi jenom někdo hodně naivní může tvrdit, že pojmenování postavy po našem druhém prezidentovi byla úplná náhoda). V každém případě to vidím pouze na 2*, docela slabota. ()
Galéria (97)
Fotka © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zaujímavosti (16)
- Ve scénáři byla i závěrečná scéna, v níž si doktor Beneš (Jean Del Val) už nepamatuje na svůj princip miniaturizace. Nebyla však nakonec použita. (Terva)
- Pulsujících efektů dosahoval vrchní kameraman Ernest Laszlo použitím sotisfikovaných mnohobarevných světel za průsvitnými dekoracemi. (Epistemolog)
- Původní příběh se odehrával v devatenáctém století a měl být jakýmsi verneovským dobrodružstvím. Harry Kleiner, který napsal předlohu, zachoval z povídky podle Otto Klementa a Jerome Bixbyho jen myšlenku miniaturazice a přesunul děj do studené války. (Epistemolog)
Reklama