Panství Downton

Tak toto je príklad toho, ako som niečo nedocenil. Možno bola chyba pozrieť si film skôr ako seriál. Panstvo Downton bola totiž jedna veľká nádhera. Nielen kostýmovo, ale aj po obsahovej stránky. Tie vecičky okolo života anglickej aristokracie a jeho služobníctva sa mi veľmi rýchlo dostali pod kožu. Všetky tie problémy a starosti som prežíval spolu s nimi. Naozaj príjemne strávený čas. Skrátka, rana do čierneho. (04.02.2023)

Čítam tu niečo o sofistikovanom rozprávaní, ktoré využíva thrillerové prvky, čítam tu o dokonalej kostýmovej dráme, o distingvovanosti a inteligencii, vidím tu štvor- a päťhviezdičkové hodnotenia svojich obľúbených užívateľov a nestačím sa diviť. Ešte že mám naliaty svoj čaj... Pochopím, keď to povie taký JFL, tomu zmäkol mozog pri organizovaní festivalu brakových filmov, ale takýto všeobecný chválospev som nečakal. A možno som mimo ja. Istý čas som uvažoval či všetky tie telenovelovité postupy v podobe totálne prepiatych reakcií postáv, brakových zvratov (zafačovaný, vraj mŕtvy "kvázi-brat" sa po rokoch objaví na prahu domu a potom zmizne), manipulácií zlodušských rozmerov (komorníkova manželka a jej snaha zničiť manželovi život) a prekvapivých odhalení, nie sú myslené ako vtip. Ale zistil som, že nie. Zistil som, že to je vlastne len sofistikované rozprávanie, ktoré využíva thrillerové prvky. Za takýto eufemizmus by v politike priam vraždili. Dobre, milo ufrflaný konzervativizmus a ludizmus Maggie Smithovej mi bol extrémne sympatický, vlastne len kvôli nej som to vydržal pozerať do štvrtej série. Ona jediná so svojimi hodnotami vlastne stála v skutočnom konflikte a v opozícii voči prichádzajúcej dobe. Ale od Britov by som predsa len čakal trochu viac, najmä po skúsenostiach s Ivoryho adaptáciami Forsterových románov alebo s Návratom na Brideshead a Ságou rodu Forsytovcov. Dowton Abbey tu naozaj vychádza len ako hra na distingvovanosť, suchosť, inteligenciu a aristokratické hodnoty, pretože v jadre je to číro obchodnícka a okatá snaha zaujať diváka všetkými dostupnými a najmä vulgárnymi a šťavnatými prostriedkami. Ak by bola snímka zasadená do ružových záhrad alebo argentínskych plání, všetci by okamžite rozdávali odpady. Pokiaľ by niekto mal chuť na tematicky (zánik starého sveta šľachty a nástup sveta nového) a žánrovo (kostýmová melodráma) sčasti podobné diela, akurát bez "moderného" a "sofistikovaného" rozprávania, odporúčam mu Viscontiho Geparda a Ivoryho Súmrak dňa. Viem, nie sú to seriálové rodinné ságy, pracujú s inými naratívnymi postupmi, ale platí, že hovoria prakticky o tom istom a lepšie - pretože aj svojou formou sprítomňujú niečo z odchádzajúceho sveta a nerobia z toho len trápny, telenovelovitý spektákel. Nuž a potom je tu iný súčasný seriál, ktorý taktiež sleduje reakcie aristokracie na meniacu sa dobu, a to v spojení s rodinnými problémami - The Crown (a áno, aj v tomto prípade ide o trochu iný žáner). (02.09.2021)

První série je zajímavá hlavně vzhledem k tomu, že kromě britsky vysokého standardu zpracování a produkce, dobře vykresluje styl života vyšších i nižších vrstev společnosti a také obrovské změny, jímž v první polovině 20. století toto uspořádání prošlo. Bohužel s přibývajícími epizodami 2. a hlavně 3. série už jakoby neměli scénáristé co víc říct a popisované události stále více připomínají tuctový romantický seriál. Zatímco zpočátku mě Donwton Abbey upřímně bavilo, se třetí řadou už jsem měl vztek, že jsem se na to vůbec začal koukat, protože některé zápletky jsou už hodně slabé, nadbytečné a díly jsou plné vaty, což je přesně to, co na seriálech nemám rád. Čtvrtou řadou už si čas krást nenechám. (12.08.2013)

Prozatím určitě nedokážu ocenit kvality seriálu (stav po shlédnutí 1. série). Nejakčnější scéna je ta, kdy jeden turek podá pod nebesy takový výkon, že mu vypoví hercna. A to je vlastně vše, jinak se dočkáme desítek rozhovorů na jedno a to samé téma - dědictví, taky si vyslechneme spousta otázek služebnictva typu: "Co vám je?" a jako odpověď vždy zazní: "Ale nic, bude to dobré." A tak dále a tak dále. Čím déle se seriálem probírám, tím mi jsou postavy protivnější a z většiny obyčejné rozhovory a sondy do mikrovztahů začínají nudit. Každý se s prominutím "sere" do všeho, čímž konverzačka bobtná a bobtná. Na příběh je nabaleno opravdu hodně vaty, která sice dokresluje atmosféru a dobu, ale v tolika dílech často jen rozmělňuje děj. Trefou do černého je aristokratka v podání Maggie Smith nebo Elizabeth McGovern. Nikdy jsem neměl rád filmové adaptace Jane Austen a tohle se jim bohužel dost podobá...uvidíme časem... EDIT: po 4. sérii: ubrečené, samý patos, natahované jako hodiny němčiny, z většiny naprosto nereálné a nevěrohodné. A taky mě štve styl natáčení - všimněte si, že potenciálně silné a zajímavé rozhovory jsou utnuty. Samozřejmě víme, co si ty postavy řeknou, ale není přesně to, kam by měl seriál směřovat, přijít s opravdu silnými scénami plnými opravdových emocí? Jenže tady to zjevně nefunguje... (19.11.2020)

Miluju dobová dramata, miluju Anglii a miluju i její historii - takže se mi DA nemůže nelíbit. Pravdou ale je, že zpočátku cesta k zamilování si jej byla vcelku trnitá. Atmosféra je podmanivá, ale první díly nejsou až tak nadprůměrné a poslední epizody třetí série jsou chvílemi dosti nezáživné. Dovedu si představit, že kdyby se jednalo o další dítko BBC, bylo by to ještě o kus lepší a propracovanější. Služebnictvo mě ale nesmírně baví - konečně seriál, kde neběhají jen jako němí, ale mají své sny, mozek, city a ambice. A v čele s intriky Thomase a Mary je to hodně zábavná podívaná. Přestože mi tahle soap opera učarovala, jedná se o naivní pohádku; vztahy mezi panstvem a služebnictvem se i historikům zdají směšné a je pravda, že občas se načapu, jak nedůvěřivě vrtím hlavou, když se jeho milost až příliš zajímá o zájmy služebnictva. :) Jak jinak bychom ale mohli milovat lady Mary nebo Lorda Granthama, že ano. (25.04.2013)