Rituál

Mlíčňák Kovak, podle jména Američan jak poleno, u mě skončil už neposkytnutím první pomoci mladé dívce svíjející se na silnici. To bych určitě samou radostí řval, kdybych ležel v bolestech pod autem a nějakej kněžskej cucák by mně začal místo masáže hrudníku vykládat něco o odpuštění hříchů... Doufám, že tohle je další z těch věcí, které jsou možné jen ve filmu. Jinak příběhy o vymítání mám v oblibě. Ne ale proto, že bych si u jejich sledování chtěl stíhat lakovat nehty, nýbrž proto, že mě většinou donutí vyměnit zašlé spodní prádlo za čisté. Obřad je bohužel případ toho filmu, u kterého kdyby platil opak první části předchozí věty, připomínal bych teď vymazleného Liberaceho. Hopkins je bourák, Alice kočka a tma vážně děsivá. To jsem ale věděl už předtím... (17.08.2013)

Poslední dobou mě hodně oslovují horory s náboženskou tématikou a Obřad není vyjímkou.Ač film postupuje podle žánrových klišé,režisér dokáže skvěle pracovat s atmosférou ( která je v některých okamžicích řádně hutná ) a skvěle vede herce,co si budem povídat sir Anthony vedení ani nepotřebuje.I přes přepálenou stopáž jsem se hodně bavil a i přes průhlednost děje sem měl místy opravdu sevřené hrdlo.Vymítání má skvělý náboj a prostředí Itálie dodává výpravě ten potřebný šmrnc věčného boje nebe s peklem.Chápu menší hodnocení,protože film nijak nevybočuje ze standartního průměru,u mě funguje ovšem tématika a sám v půl druhý v noci sem si místy kontroloval gauč,jestli sem ho celej nezesral ;) žanrová jednohubka,kterou lehce nadhodnotím,70%. (14.06.2011)

Nuda ve Vatikánu. Natočit horor bez děsivých scén, bez napětí, bez atmosféry, bez chvilek úzkosti mi přijde jako skutečné rouhání. S mrazivým potem v zádech vzpomínám na Friedkinova Exorcistu, v němž se tu iracionální hrůzu narozdíl od Obřadu skutečně podařilo zhmotnit. Tohle je cesta pustým filmem... (30.10.2011)

Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes. (19.04.2011)

Špatná zpráva: thrilleru Obřad líčícímu skutečný příběh novodobého vymítače ďábla a jeho učně chybí silnější, originálnější obsah. Že se to prý vážně stalo, filmu nestačí. Lepší zpráva: navzdory tématu tu nejde o laciné béčkové strašení, Obřad si dlouho udržuje věcný odstup a promyšlený výtvarný styl. (23.06.2020)