Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel
Ironija suďby, ili S ljogkim parom!
The Irony of Fate, or Enjoy Your Bath!
Obsahy(2)
Tak ako každý rok, aj tentokrát sa Žeňa stretáva koncom roka v kúpeľoch so svojimi priateľmi, aby sa očistili od všetkého zlého a privítali nový rok s čistým štítom. Vypijú však trošku viac, ako by im prospelo a tak priatelia Moskovčana Žeňu omylom naložia na lietadlo do Leningradu. Ten, ešte stále nie celkom triezvy, vystúpi a nechá sa odviezť na svoju adresu. Iróniou osudu je aj v Leningrade ulica s rovnakým názvom a na nej stojí presne rovnaký dom. Jeho štandardizovaný kľúč pasuje do štandardizovaného zámku štandardizovaných dverí, za ktorými je byt, zariadený rovnakým nábytkom, ako ten Žeňov v Moskve. A ten byt patrí nádhernej žene... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Veľmi dlho som sa odhodlával na tento film, hlavne kvôli dlhej stopáži, no oplatilo sa. Síce to celkom pekne odsýpalo, no aj tak by som prijal, keby to bolo trošku kratšie. Vcelku milé a vtipné, hlavne Žeňovo prebudenie. Romantické časti boli pre mňa príliš zdĺhavé, no ostatní to možno vnímajú inak. Príjemné prekvapenie. ()
Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". ()
Zažil som množstvo sklamaní, keď som si film, videný v dávnej minulosti, pustil v dnešnej dobe a pozeral sa naň súčasnými očami. Pravdepodobne týmto fenoménom je možné vysvetliť viaceré vysoké hodnotenia, lebo v niekoľkých komentároch sa skrýva poznámočka o tom, že film videl pred mnohými rokmi. Ak by to nebola pravda, musel by som predpokladať, že na 84 % sa poskladali bývalí členovia Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. Ja bez najmenších pochybností považujem Iróniu osudu za hlúpy film, ktorý bol naviac zle zahratý a ešte horšie dabovaný. O komédii sa nedá hovoriť ani náhodou a romantika v reáliách "perioda zastoja" má čudnú pachuť. Moje nepochopenie sa absolútne nedotýka práva každého hodnotiť si tento film podľa svojho dojmu. ()
Barbaře to tam sluší, o tom žádná. Filmový nápad to taky není špatný, ale jinak je ten děj příliš kroucený ala "rozkaz zněl jasně - hrdina musí v bytě zůstat za jakoukoliv cenu!" Myslím že takto vlezlý návštěvník by za krátkou chvilku skončil na policejní stanici, nebo s vyraženými zuby před barákem. A ne v klidu a teple v cizím bytě s nebohou majitelkou :) Škoda, dost nevyužitý potenciál filmu z kterýho se rozhodně dalo vytřískat víc. Ale na takové to nenáročné pokoukání o Silvestru to jde. ()
Na starý sovietsky film som nečakal natoľko zábavné dobrodružstvá mladého Putina po pár pohároch vodky v parných kúpeľoch. Svadobný deň sa dá stráviť v celkom nečakaných omyloch a situáciách, stačí len piť vodku z pollitrákov a potom to už ide samé. Druhá časť rozdeleného filmu je naozaj celkom iná, prináša menej vtipu, a viac zamyslenia. Niekedy sa zdá zamyslenie postáv až pridlhé, ale majú dôvod. Svoje urobil aj rozkošný český dabing, ktorý počuteľne vznikal v dobrej nálade. –––– Tak to je dost. Jdi, a přines Ipolita zpátky! ()
Zaujímavosti (2)
- Naďu (Barbara Brylska), ktorá bola poľská herečka a neovládala ruštinu, nahovorila Alla Pugačovová, ktorá ale nebola ani uvedená v titulkoch aj napriek tomu, že vo filme navyše zazneli až 4 jej piesne. (Raccoon.city)
Reklama