Sherlock Holmes: Hra tieňov

To je ale překvapení... Po na půl digitálního plynu sunoucí se jedničce přichází Guy Ritchie s dost možná nejvyzrálejším filmem své kariéry. Sherlock Holmes se poučil snad ze všech chyb, které v prvním díle nasekal a nastavený koncept dotahuje takřka k dokonalosti. Dedukce a od toho se odvíjející působ dávkování informací a vlastně vyprávění obecně jsou vysloveně labužnická záležitost (a pro tentokrát si v ničem nezadá s minimálně prvním dílem televizního Sherlocka), digitální efekty šly pro tentokrát do ústraní a plní čistě doplňující efekt a lehký steampunkový nádech technických udělátek drží Sherloka přesně na hranici braku, který ještě není směšný, ale naopak působivý. Navrch neodolatelný bondovský feeling a jeden z nejlepších záporáků od... No nenapadá mě :) Šachové finále je epické. Ritchie přesně chápe podstatu předlohy (její kladné i stinné stránky - oživení Sherlocka na nátlak fanoušků) a jednotlivým momentům dává přesně tu přidanou hodnotu, kterou v danou chvíli potřebují. Tu zatlačí na dramatickou notu, tu zabrnká na emoce.. A tu všechno shodí na absolutní a absurdní frašky. Na poslední chvíli nejlepší divácký zážitek letošního roku, o to překvapivější, že se zrodil tam, kde bych ho nečekal ani omylem... (10.01.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

Keby všetky tie vizuálne vychytávky, herecké exhibície, scénáristické nápady a fantastické lokácie boli súčasťou prehľadného a pútavého príbehu, bol by to jeden z top blockbusterov roku. Mne bolo ale fakt jedno, čo sa práve deje a čo sa bude diať ďalej. A k čomu tie naťahované, niekoľkominútové ultra-dramatické scény, v ktorých Sherlockovi alebo Wattsonovi už-už hrozí naozaj-reálna-smrť, keď všetci vieme, že ani jeden z nich zomrieť nemôže?! (21.12.2011)

Sherlock Holmes: Hra stínů je dost specifický film. Sherlock v podání Roberta Downeye Jr. je taková kombinace solidní britské solidnosti a Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Celé je to pak hozené do naprosto brutálně naklipované akční zábavy, která má hromadu, ale opravdu hromadu akce, která je natočena tak zvláštním způsobem, že někomu vysloveně sedne a někdo z ní bude maximálně otrávenej. Já ale musím říct, že jsem si to neuvěřitelně užil. Robert se mi potvrdil jako skvělý herec, který v sobě má glanc humoru a vážnosti...a umí britský akcent :) Jude Law také nezklamal a stejně tak Noomi Rapace, která mě docela překvapila, jak rychle se po úspěchu trilogie Milénium dostala za hranice Švédska. Jediná chyba, kterou tento film má je pak příběh, který vlastně vůbec není zajímavý. Vlastně je o ničem. To podstatné v tomto filmu je hlavně ta akce, kterou jsem si ale já osobně v kině naprosto užil. (16.01.2012)

Presne takhle jsem si predstavoval, ze by mohla popkulturni aktualizace Sherlocka Holmese vypadat. Labuznicky zazitek se zcela exkluzivnim gambitem Holmes x Moriarty. Navzdory mnoha chybam prekrasny, intenzivni a saramantne rozvazny blockbuster, ktery ma to, co jednicce schazelo pohrichu nejvic... Dusi. (30.12.2011)