Submarino

Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. (03.09.2013)

Tak toto je další z typických drsných příběhů o nelehkém životě z nehostinného severu ve kterém se setkáme se dvěma bratry, kteří si v dětství prožijí takové trochu větší trauma, které se s nima táhne po zbytek života jako smrad z Černobylu. Možná hlavně lingvisty a milovníky podvodního světa zmate tento název, ale ujišťuji je, že se děj neodehrává v ponorce, ale na pevnině. Tento snímek nás provede životem dvou bratrů, od jejich dětství až po dospělost, kde se jejich cesty rozdělily a každej si šel svou cestou. Jeden z nich udělal kariéru ve vězeňském prostředí a ten mladší to rozjel ve velkým jako dealer drog a do toho si v tom rauši stačil udělat malé dítě. Jejich životy se opět propletou na pohřbu jejich nezdárné matky a my se staneme svědky napínavého průběhu, který se překlene v celkem očekávaný závěr se kterým se seveřani moc nemazlili a naservírovali nám to pěkně na podnose bez žádných hollywoodských příkras. Režisér Thomas Vinterberg obsadil do tohoto snímku celkem neznámé tváře, teda kromě Jakoba Cedergrena, kterého jsem viděl v titulní roli dánského kriminálního thrilleru Tísňové volání. Je pravdou, že než se snímek rozjede tak to trvá tak půl hodinky, protože režisér se zde snaží vykreslit psychologické profily hlavních postav, což se mu celkem povede a i když to nemá nějaký ten akční spád, tak přesto mě to celkem bavilo a je nutné podotknout, že je to jeden z těch uvěřitelných příběhů, které jsou sice smutné, ale kterých se na světě odehrává nekonečně mnoho.  Za severskou objektivitu a reálnost dávám něco přes 80%. (08.09.2021)

Výnimočne som si prečítal pred spustením filmu oficiálny text distribútora, aby som vedel, do čoho idem. Po prvej polhodine som mal chuť film vypnúť, ale potom som naň začal pozeral nezaujate, tak, ako si výskumník obzerá nový druh hmyzu. Je nepochybné, že z filmárskeho hľadiska a hereckých výkonov sa nedá filmu nič vytknúť. Problém mám iba s tým, že ma životné osudy outsiderov v bohatej krajine Európy nechávajú chladným a nezaujatým. Takže naďalej ostávam fanúšikom Thomasa Vinterberga, ale ďalší film s podobnou tematikou by som už neustál. (04.06.2017)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. (27.04.2015)

Čoho sme svedkami v tomto filme, je neuveriteľne presvedčivo zahratý a zrežírovaný príbeh dvoch bratov, ktorých spájajú rovnaké tragické udalosti v ich živote. Obaja sú vo svojom vnútri zmietaní bolesťou a smútkom, no každý z nich sa s tým vysporadúva po svojom, a zároveň ani jeden z nich s tým nedokáže bojovať. Spôsob rozprávania je veľmi citlivý a neutrálny, diváka necháva zaujať postoj k obom postavám a ich chovaniu. Spôsob prezentácie životnej cesty môže byť pre niekoho tragický a biedny, činy, ku ktorým ich zatlačil ich slabý charakter nevysvetliteľne zúfalé, no zároveň tu ostáva priestor pre silný pocit súcitu s hlavnými postavami. Samostatná pochvala putuje samozrejme dvom hlavným predstaviteľom, ktorí dokázali efektne zahrať a zobraziť protipóly svojich postáv, nahliadnuť do vnútra na prvý pohľad obyčajným charakterom. Pohľad na problematiku užívania drog a jej dopady na rozvrat rodiny z pohľadu detských očí je podaný tak drsne a bolestivo, že miestami mi to naozaj zvieralo žalúdok. A o slzách v očiach ani nehovorím. 85%. (15.08.2014)