Slečna od vody

Absolutní předností tohoto filmu jsou krásné reálie konce 50 tých. let, kde se to v ulicích hemží tehdy novými tramvajemi T1, ulice kropí novinka z LIAZU Škoda RO, slangově nazývaný Trambus o autoparku ani nemluvě. Z podobných důvodů se na tyhle filmy rád podívám, protože to jsou dokonalé sondy to vizuálu tehdejšího poststalinského světa. Navíc je zde znát tuhéideologické odproštění a beru to jako pokus o hlouběji nezaujatou veselohru. Ano, dělník je tu pořád mírně glorifikován, ale ne už tak obskurním způsobem a ty tam jsou agenti přisluhovači a mandelinka bramborová. Pro fanoušky žánru zajímavá volba... (16.12.2014)

Agitka , která ani moc agitovaná vlastně není. Jedné slečně se jednoho krásného dne nechce do práce a tak jde k vodě a tak se seznámí s mužem a zažije zajímavý den. Její otec , když zjistí, že není v práci tak řekne že je nemocná a jde makat za ní. Jenže uvědomělý soudruzi nechtějí nechat kolegyni stonat a chtějí jí k ní poslat doktora, což samozřejmě tatík nemůže připustit nebot, by se přišlo na to, že není doma. Stejně se to provalí, ale všichni jsou uvědomělí a je jim jasný, že když nešla do práce tak si nezaslouží zájezd k moři. Poněkud škoda, že jsme se vlastně nedozvěděli kde dělal ten chlápek co měl noční. Poměrně příjemný film, který vypovídá o době a ukazuje nám jak se taky tenkrát žilo u vody. (12.01.2010)

Bořivoj Zeman natočil takovou pohodovou letní romanci, v níž převládají lehce socialistické sklony u otce Heleny, který i přes dovolenou jde do práce a sám vlastně ani neví, co by na dovolené dělal. Trochu mi jeho role připomínala revizora ze dvou filmů o Andělovi. I zde hrál trochu nerudného, ale v jádru dobrosrdečného člověka. Jeho postavou ale propaganda končí, nic dalšího komunistického bychom najít nemohli. Snad jen, že uvězněná dcera, vědoma si svého prohřešku, poukaz na rekreaci roztrhala. Nicméně samotný ministr film odsoudil. Helena si užívá u vody, tam pozná chlapa a je jasné, že to mezi nimi bude jiskřit. Další zajímavá věc mi přijdou ve filmu přeplněné tramvaje. Je to trochu jako dobový dokument o tom, kterak Praha opravdu potřebuje metro. O něm se totiž mluvilo již od 30. let a koncem 50. už to byla poměrně hlasitá diskuze. Od snímku nelze čekat nic závratného. A to jak dějově, tak nějakým závažným tématem. Na druhé straně jako by šlo o takovou provzdušněnou oslavu volnějších časů, jelikož s koncem 50. let se upouštělo od politických procesů a počínalo se volněji dýchat. (01.02.2024)

,,Pepušo, nahřej trpaslíka s hlasem obra.“ Slečna od vody je taková zmatená komedie, kde jsem většinu čau vůbec nechápal repliky a chování postav. Začátek má příjemné, pomalé tempo, kdy s téměř dokumentárním stylem sledujeme okolí Vltavy v pražských Modřanech. Jenže pak začne milostné vrkání hlavních postav, samozřejmě plné odmítání a vykrucování se, které trvá až do konce. Na druhé straně sledujeme počínání taťky Marvana, který vlastně jen čeká na to, až se vrátí dcera domů. Jako komedie to není moc vtipné, vlastně je to většinu času nudné a takové letně ospalé. Potěšily mě jen záběry každodenních reálií staré Prahy, které mají svoje kouzlo, tehdejší módní kreace a super účes Evy Klepáčové. (30.08.2020)

Třetí by mohla být za širokoúhlou verzi. Ale jinak? Nejsme v ráji, jsme v Bráníku. A možná ještě dál, v Modřanech. Anekdotická story o jednom letním dni v roce 1959. Jedeme takhle ráno do práce přeplněnou šalinou, u kavárny Slávie je dopravní kolize, slunce pálí... Omluvíme se v práci a jdeme se čvachtat. Cestou získáme dobré mravní rady místní maminy, navážeme známost, získáme nové šaty. Staré šaty padly za obět společenským hrám děvčat od vody. My ale takovou bedlou nejsme... návrat do práce k soustruhu je nutný, protože doma máme pavlač a kufr se samolepkou do Palerma. Proč jen tady tvoří své etudky Marvan, Záhorský i Kemr? Však je to celé anorganické až běda. Ale ouha, to by to tání nebylo komplet. Klepáčová a Heverle liebespaarem roku 1959? O_o (18.03.2010)