V sieti lží

Zpátky kupředu!? aneb na co spoléhá Československá televize
Ti z nás, kteří se domnívali, že poté, co se kantůrkovská mozaika ČST rozhodla zvýšit naše jazykové  znalosti nasazováním co největšího počtu filmů v původním znění s titulky, už nemohou její pracovníci žádné další trumfy mít, poznali v pátek a v sobotu svůj omyl. Dvoudílný britský film Podvod nejenže nebyl ani dabován a tentokrát už ani otitulkován, ale jeho překlad byl dokonce jen simultánně čten jedním hlasem. Sláva! Podařilo se nám opět přeskočit jednu vývojovou etapu. Jenže opačným směrem. Ti mladší z nás tak dostali příležitost poznat, jak vypadaly prehistorické doby našeho tehdy ještě jednoprogramového televizního vysíláni. Ovšem tenkrát vzbuzovalo nadšeni už jen to, že se na obrazovce pros- tě něco hýbe; zvuk nehrál takovou roli. Zřejmě jsme věnovali obrovské finanční prostředky na vybavení dabingových studií jen proto, abychom je dnes mohli vyhodit oknem. A že se náš dabing po mnohaletém vývoji řadil mezi nejlepší v Evropě vůbec? Možná si zodpovědné hlavy myslí, že jsme na mezinárodní úrovni v tolika jiných oborech, že v případě dabingu prostě o nic nejde. Občas až k předrevoluční úrovni klesající kvalitu televizního vysílání může zastavit jediné: pád monopolu. Zatím bohužel Čs. televize v poklidu spoléhá na to, že národ, zvyklý hodiny a hodiny sedět v šerosvitu televizní obrazovky, nemá prostě možnost volby. Nová Pravda 13.3.1991