Banksy - Exit Through the Gift Shop

Street-art přestavuje pro jednoho umění - pro druhého vandalismus, rozdělení v tomto případě mnohdy balancuje na hraně. Dokument zachycující umělce street artové scény je velice zajímavý, za mnohými "obrazy" stojí trnitá cesta a jejich bytí není nekonečné. Banksy nepochybně patří mezi celosvětově uznávané umělce moderní scény, jeho graffity jsou nadčasové a instalace nepostrádají vtip. Další výraznou figurkou snímku je Thierry Guetta - původně kameraman, který se (pro mě zázrakem) pod preudonymem Mister Brainwash dokázal vypracovat mezi elitu street-artu. Nelze mu upřít, že dokázal skvěle využít svého potenciálu, zkušeností a zúročit nabyté vědomosti. Pokud odhlédneme od faktu, že v podstatě vykrádá díla Andyho Warhola a Banksyho, je to geniální obchodník a podnikatel. Při sledování dokumentu jsem se celou dobu nemohla zbavit pocitu, že celé je to pouhé divadlo, bouda na diváka a skvělá mystifikace. Podle mého osobního názoru je Mister Brainwash pouze alter ego Banksyho, který si z diváka jen vystřelil a snažil se jej svést na špatnou cestu. Pravděpodobně se mýlim, ale kdo ví... Pokud dokument skutečně popisuje realitu, tak klobouk dolu před Thierry Guettou. (24.05.2011)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)

Pro tento dokument se jednoznačně hodí označení hříčka. Nejde o nic jiného než o film, který se sice nějak tváří, ale ti pozornější najdou za jeho maskou ještě jinou podobu. Střílí si z diváka a ten mu je za to ještě vděčný. Nominace na Oscara je pak jen jakousi třešinkou, která kdyby vyšla a Banksy dostal i zlatou sošku, proměnila by se v ironizování sebe sama (a tak zvítězil ekonomický dokument, po němž nikdo ani neštěkne). Kdo by to byl řekl, graffiti pisálek umí natočit i film. A sakra dobrý. (11.11.2011)

Banksy sa potreboval vysporiadať s konkurenciou, atakujúcou jeho postavenie na poli street artu. A tak vytvoril film s presahom. Žiaľ, nie s takým výrazným, akí tu popisujú nadšení komentátori. Z pozície umelca totiž neprekonal tieň seba ako poloboha, hromžiaceho ironicko-mystifikačnú síru na epigónov, odjedajúcich mu z peňažného a mediálneho koláča. Vtipný je potiaľ, pokiaľ film paroduje správanie sa ľudí, ktorí sa začnú zaujímať o nejaké umenie, ale chýba im pri tom akýkoľvek regulačný mechanizmus a tak s rovnakým zápalom berú všetko - od braku po naozajstné umenie. No po nejakej dobe sám film začne pôsobiť ako únavný parodujúci videoklip striedajúci prostredia, streetwriterov, štáty, záznamy akcií, ale v podstate ukazujúci len jedno: každé originálne gesto je napodobniteľné a šikovnou reklamou sa dokonca táto nápodoba môže stať finančne výnosnejšou. Čo sa však režisérovi podarilo, je vytvorenie postavy Thierryho Guettu - človeka až odpudzujúco nesympatického každým svojím gestom, vetou, myšlienkou. Veľmi pochybujem, že v realite by Banksy takémuto zjavu by povolil nakrúcať niečo zo svojho zákulisia. (22.05.2012)

Co je na tomto dokumentu zajímavé, je pohled na spoustu netradičních uměleckých děl, která mají nějakým způsobem vyjádřit názor nebo rozbít všudypřítomnou šeď. Ale podle názvu jsem očekávala, že se bude věnovat Banksymu a ne Mr. Brainwashovi, který mi byl extrémně nesympatický - jak na první pohled, tak i jeho přístupem k něčemu, čemu říká umění. Streetart mám ráda, má-li nějakou myšlenku a nemyslím si, že se člověk stává umělcem, zaplatí-li si lidi, kteří tvoří věci dle jeho nápadů a jako tečku si sám uspořádá výstavu. Není tohle jedna z věcí, kterou Banksey kritizoval? Film bych velmi ráda hodnotila kladně, přeci jen mi poskytl dost nevšední náhled na tvorbu v ulicích a určitě mě i upozornil na spoustu zajímavých děl, ovšem ten zbytek okolo mě naprosto znechutil. Pokud jste ale fanoušky MBW, bude se vám určitě líbit. (12.09.2012)