Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bravurní tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gógó začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gógó do domova důchodců. Gógó se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

Trailer 1

Recenzie (38)

salalala 

všetky recenzie používateľa

Začátek vypadal dobře a těšil jsem se na sžíravou satiru na filmový průmysl. Bohužel jsem dostal něco úplně jinýho. Od tý chvíle, co matce diagnostikovali Alzheimera, šel režisér stranou a začalo se hrát na vážnější strunu. Nebylo to špatný a mělo to příjemnou melancholickou náladu, bylo to i hezky natočený, ale prostě ten příběh s tím filmem totálně vyšuměl. Byl nakonec nominován na Oscara? jak dopadl režisér? To se bohužel nedozvíme a je to škoda. I ta linie se zjevujícím se duchem manžela mi přišla zbytečná. Kjeld v hlavní roli je ale famózní a dost to drží. Přináší humor i tragiku a hlavně díky ní má tenhle film smysl. Gudnason je taky fajn, ale v polovině filmu ustupuje do pozadí a už moc nemá co hrát. Sem tam je to dost chaotický, že se člověk trochu ztrácí, ale herci to udrží lehce nad průměrem. Bodíky přidává hezká hudba, kamera a celková atmosféra. 60% ()

Radko 

všetky recenzie používateľa

Mne to vychádza tak, že po filme Zimnica stratil Fridrik T. Fridriksson dych a stal sa z neho režisér priemeru. Mamu Gogo z tohto dôvodu vnímam ako osobnú apológiu (= obranu) tohto stavu, zapríčineného borením sa s nedostatkom peňazí, zadĺženosťou, chorou matkou a problémom ako tvoriť autenticky a pritom nezapadnúť do bahna popkultúry. Výsledkom je ale zase len priemerný film, nie úplne nevydarený, ale ani nejako zvlášť neobohacujúci, pričom v pamäti až na jeden-dva vtipy príliš dlho neostane. ()

dzej dzej 

všetky recenzie používateľa

Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Pre mňa je Mama Gogo filmom o kríze (pred)stredného veku. Režisér niekedy pred 40kou rieši problémy ako chorá mama, neúspešný film, vďaka ktorému má veľké dlhy, zlý vzťah jeho manželky so svokrou, ako zoberie manželka decko do školy, keď mu odtiahli auto a tak stále dokola. Film sa ale tvári, že je najmä o starobe a polemikou o kinematografii. Vlastne je tým všetkým. Čierny humor strieda melanchólia, sentiment a niekoľko dramatickejších momentov. Film ale vďaka všetkému spomenutému mohol a mal mať silnejší emocionálny dopad. Po Fridricksonnovej prednáške na VŠMU mi je jasné, že film má autobiografické črty, respektíve prostredníctvom režiséra predkladá vlastné názory. Len tu nesfilmoval bohužiaľ svoje mnohé vtipné historky s kamarátmi v alkoholickom rauši. ()

Galéria (32)

Reklama

Reklama