Mama Gogo

k tomuto zvláštnemu nevyváženému filmu zatiaľ neviem zaujať jasné stanovisko, preto dávam neutrálne 3 - je tu nutná znalosť tvorby i života minimálne f.t.fridrikssona, no zrejme aj k. kjeld, islandskej kultúry ako takej (nielen filmu, ale aj literatúry, hudby a maľby) a aj tak budete mať zrejme pocit nedopovedanosti a toho, o čom (kom) ten film vlastne je: o vzťahu k matke, ku tradícii, starobe, Islandu? o zlých rozhodnutiach alebo o veľkej láske...? fakt neviem. (16.08.2013)

Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. (02.03.2010)

Pre mňa je Mama Gogo filmom o kríze (pred)stredného veku. Režisér niekedy pred 40kou rieši problémy ako chorá mama, neúspešný film, vďaka ktorému má veľké dlhy, zlý vzťah jeho manželky so svokrou, ako zoberie manželka decko do školy, keď mu odtiahli auto a tak stále dokola. Film sa ale tvári, že je najmä o starobe a polemikou o kinematografii. Vlastne je tým všetkým. Čierny humor strieda melanchólia, sentiment a niekoľko dramatickejších momentov. Film ale vďaka všetkému spomenutému mohol a mal mať silnejší emocionálny dopad. Po Fridricksonnovej prednáške na VŠMU mi je jasné, že film má autobiografické črty, respektíve prostredníctvom režiséra predkladá vlastné názory. Len tu nesfilmoval bohužiaľ svoje mnohé vtipné historky s kamarátmi v alkoholickom rauši. (21.09.2016)

Začátek vypadal dobře a těšil jsem se na sžíravou satiru na filmový průmysl. Bohužel jsem dostal něco úplně jinýho. Od tý chvíle, co matce diagnostikovali Alzheimera, šel režisér stranou a začalo se hrát na vážnější strunu. Nebylo to špatný a mělo to příjemnou melancholickou náladu, bylo to i hezky natočený, ale prostě ten příběh s tím filmem totálně vyšuměl. Byl nakonec nominován na Oscara? jak dopadl režisér? To se bohužel nedozvíme a je to škoda. I ta linie se zjevujícím se duchem manžela mi přišla zbytečná. Kjeld v hlavní roli je ale famózní a dost to drží. Přináší humor i tragiku a hlavně díky ní má tenhle film smysl. Gudnason je taky fajn, ale v polovině filmu ustupuje do pozadí a už moc nemá co hrát. Sem tam je to dost chaotický, že se člověk trochu ztrácí, ale herci to udrží lehce nad průměrem. Bodíky přidává hezká hudba, kamera a celková atmosféra. 60% (23.03.2011)

Dlouho jsem z filmu necítil takovou depku, jako právě z tohodle kousku. Film jako takový úplně dopodrobna nepromítá Island a jejich zvláštní náturu. Spíše se zaměřuje na pocity ze situací, ke kterým se jednou dostane většina z nás. Proto se filmem prolíná tak neskutečná deprese. Každopádně ale musím uznat, že režisér to natočil hezky. Trošku se tady vypovídal z jednoho, pro něj určitě, dost těžkého období a zároveň nezapomněl ani na ty, co na islandský film koukají, aby si užili tu krásnou krajinu a ty neuvěřitelně osobité postavičky v ní. Babička Gogo je těžký film, rozhodně bych ho nedoporučoval všem. Ale v závěru určitě nezklame a dopoví své zodpovězené otázky, což je sympatické. Život totiž pluje rozbouřeným mořem neustále. Jednou je na vlně, jindy pod vlnou. Pokaždé se ale musí oklepat a jít dalším vlnám čelem. (28.02.2014)