Milosrdné lži
Les Petits Mouchoirs
Little White Lies
Réžia:
Guillaume CanetScenár:
Guillaume CanetHrajú:
François Cluzet, Marion Cotillard, Benoît Magimel, Gilles Lellouche, Jean Dujardin, Laurent Lafitte, Valérie Bonneton, Pascale Arbillot, Anne Marivin (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dráma o skupine priateľov v strednom veku a ich vzťahoch, založených často aj na milosrdných lžiach. Jeden zo skupinky priateľov v strednom veku sa kvôli autonehode dostane do nemocnice. Jeho priatelia sa po dlhom uvažovaní rozhodnú, že napriek tejto udalosti odcestujú na tradičnú každoročnú spoločnú dovolenku. Nielen kvôli pocitom viny, že opustili svojho priateľa v ťažkých chvíľach, sú však ch vzťahy podrobené ťažkej skúške. Neboli totiž k sebe vždy celkom úprimní a tak sú nakoniec nútení priznať sa k viacerým viac či menej milosrdným lžiam. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (100)
Oficiální text bych distributorovi nacpal do prdele, neboť obsahuje naprosto zásadní spoiler. Jinak do poslední kapky vymačkaná vztahovka, která přes hodně štědrou stopáž ani na okamžik nenudí. Ohromné množství skvěle obsazených hlavních postav má tak mnoho prostoru pro důkladné vykreslení a konec pak zasadí ránu přímo do čela. Velkolepá malá záležitost. ()
Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% ()
Si teda dokážu najít komedii... Komedii, po jejímž zhlédnutí jste naprosto emocionálně rozloženi. Co k filmu blíže říci... I když stopáž působí kolosálně, děj utekl jakoby nic. Zkrátka vše působí tak, aby nedocházelo k potenciální nudě. Tomu napomáhá oku lahodící prostředí a zajímavé dílčí příběhy jednotlivých postav. Nejvíce mě na snímku překvapilo, že nabídl jistá morální ponaučení. Ty se dají shrnout frází hračky - plačky. Ale výstižnější by bylo říct, že film je jakýmsi mementem mori, z něhož zkrátka vyplývá to, že mnohá uvědomění přicházejí příliš pozdě... Atmosféra ale není navzdory těmto tezím depresivní. Spíše harmonická a melancholická. Z herců velmi mile potěšil Cluzet, jehož neurotik byl velice přesvědčivě podán. Tvrdit, že vše prosvětlovala Marion, by bylo jistě otřepané. Byť nepopiratelné. Na závěr též můžu sdělit, že jsem dlouho neviděl film s tak častým objímáním a pusinkami, jako byl tento. :-) ()
Když se chce, tak to jde aneb Frantíci vždycky uměli nejlíp. Hořkosladká komedie s bezva mňůzik a nepřehlédnutelným jižanským šmrncem. Troufám si tvrdit, že název filmu je dost zavádějící - těch lží bylo prachbídně málo. Trošku (velká) škoda, že oscarový herec Jean Dujardin měl roli neroli (fuj a fuj a fuj). 80% ()
Zatímco Michel Houellebecq cynicky ve svých knihách popisuje prázdnotu bohatých Francouzů, kteří sice mají hodně peněz, ale nejsou štastní, kteří mají hodně sexu, ale nejsou schopni cítít k někomu lásku mimo sebe, Canet ke stejnému cíli dochází pomocí letní komedie. Přesně napsané typy - prachatý workoholik, kterému vyznání lásky od jeho přítele zničí racionálně uspořádaný svět, žena hrdě stavějící na obdiv svojí promiskuitu, přerostlý chlapeček neustále řešící se všemi SMS od bývalky, starý vyžilý děvkař - ti všichni jsou skvěle civilně zahraní, což se projeví v ironickém závěru, kde se všichni neupřímně dojímají nad mrtvým kamarádem, aniž by se v jejich postojích k životu cokoliv změnilo. Jen každý došel na konec mejdanu a teď už nezbývá než jen zaplatit za to nesmyslné hýření. ()
Reklama