Hranice lidských schopností

Lidské tělo je úchvatný komplexní stroj, který při střetu s extrémními podmínkami přechází do zvláštního, z primitivních dob geneticky zakódovaného módu „přežít“. A vědci mu teprve dnes, s pomocí geniálních přístrojů a počítačových výpočtů, začínají konečně trochu porozumět. K momentálnímu stavu ale vedla dlouhá cesta lemovaná stovkami smrtelně nebezpečných experimentů. Zkoumat hypoxii, tedy vliv nedostatku kyslíku na tělesný metabolismus, se rozhodl v roce 1979 doktor Jaeger, který se na dva měsíce odstěhoval do hor, do výšky 6 700 metrů nad mořem. Stalo se to rok před jeho zmizením při výpravě na Mount Everest. Doktor Cauchy, jeden z dnešních nejuznávanějších odborníků v oblasti chladu, zase podrobil vlastní tělo riskantnímu testu během expedice v Himálaji, když jej na celou noc vystavil působení zdejšího extrémního počasí. Následné podchlazení ho málem stálo život. A ani Michel Siffre se nešetřil. V roce 1962 strávil dva měsíce pod zemským povrchem, čímž se mu podařilo nalézt takzvané „vnitřní hodiny“. A právě jeho experiment dal posléze vzniknout nové vědecké disciplíně chronobiologii, zkoumající vliv izolace na stav lidské mentality a jeho biorytmů. (oficiálny text distribútora)