Hanna

Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře. (24.06.2011)

Akční film sází na účast Cate Blanchet a Erica Bany, ale skutečnost je taková, že ani to nepomohlo. Nakonec zjistíte, že to vlastně ani akční film nebyl. Nebyla to ani nějaká sonda do duše ztracené dívky, prostě nic, co by stálo za slovo. Z akce zbylo jen pár rvaček mezi holkou a plešounama ve starých zelených bomberech. Sice disponovala velkou silou, díky pokusům, ale inteligence ji dopřáno nebylo. Ta holka vlastně měla víc štěstí než rozumu. Tak nějak prosvištěla Španělskem, z kterého nám ukázali leda část noční Malagy a hopla, holka byla v Berlíně, kde už pátrala po své matce a vlastně i otci. Zdá se to zmatené? To ještě nic není. Ono je to navíc tak děsně nudné a nelogické a nezáživné. Nechal bych to být, ale s takovými ambicemi, které tento snímek má, nemůžu jinak, než být přísný. (28.06.2011)

První řekněme hodinku mě to nezávislácké ladění sralo a gratuloval jsem si k tomu, že jsem odolal jít nato do kina. Potom jsem si ale začal ten divný galimatyáš postavený na nehezké holce, prostinkém béčkovém příběhu, zkratkovitě pojednané akci, kontrastech (výchova Hanny a její kamarádky, polární krajina vs marocká poušť, epilepticky střižený útěk vs bitka v jednom dlouhém záběru), pohádkových motivech a hudbě Chemical Brothers, začal užívat a ve výsledku byl celkem spokojený. (30.10.2011)

Alica, bežím o život ako Lola, v krajine zázrakov v ére Jasona Bournea. Wright vsadil hlavne na audiovizualne cukrovinky, orámovanim filmu úvodnou a záverečnou scénou ukazuje druhoradosť príbehu a postavy iba ako figúrky. Odpovede na Hannin život neslúžia pre divákovo rozšírenie obzoru vedomostí, ale účelovo len k rozvinutiu ďalšej sekvencie. 6-7/10. (05.06.2011)

[IFF 2011, Bratislava] Substrát Grimmovcov rajcovne rozvedený skrz kinetické hrátky chlapáckych šarvátok do priamočiareho, ale aj fiškálsky koordinovaného dievčenského šprintu za vlastním vykúpením. Na správnom mieste a so "zakázanými" ingredienciami počatý experiment ktorý cez pubertálneho anjela lietajúceho mimo zákony univerza približuje bežnú žánrovú sekačku k nepredstieranému umeniu a nebrzdí ho ani ono opomínané elementárne jadro, pretože vedúci projektu dobre vie ako s ním nakladať. O koho ide? O Prometea Wrighta, ktorý "Hannu" okrídľuje tým, že jej neurčuje takmer žiadne hranice a svätí ju limitne vymakanými vlohami. Racionalita je pre teraz hluchá/slepá, počujem/vidím len kreativitu a tá mi konkrétne tu úplne postačuje-je nepoškvrnená. Edgard má u mňa velikánske plus lebo ľúbí presne to, čo ja-brak, art a chemické reakcie... "So, here we go." (14.11.2011)